19/09/2024
Zkušenost od Vjačeslava.
Chtěl bych vám podat svědectví o zázraku, který Bůh udělal v mém životě. 31.března jsme se já, má starší dcera Karolína a syn Marek, vraceli ze západní Ukrajiny. Koupili jsme zařízení do naší domácí pekárny a vraceli se domů, do Kyjeva přes Karpaty. Byl jsem hrozně unavený poté, co jsem za volantem strávil okolo dvaceti hodin. A ke všemu nás navigace vedla značně kratší, ale také mnohem nebezpečnější cestou. A protože jsem neznal cestu svěřil jsem vše nastavení v mém mobilu. Jeli jsme velmi těžkými horskými serpentinami, které nebyly nijak osvětlené a cesta byla většinou značně nebezpečná. V jedné chvíli jsem ztratil pozornost a neúmyslně jsme minuli odbočení a sjeli na jinou cestu. Po ujetí pár kilometrů jsem se rozhodl vrátit se přesto, že navigace ukazovala obrovskou objížďku desítky kilometrů, které bylo nutno ujet a ztratit tak několik hodin jízdy. Když jsem se přesvědčil, že zepředu a zezadu nic nejede, začal jsem couvat a kvůli velké únavě jsem neodhadl vzdálenost a auto začalo sjíždět ze srázu dolů ze svahu. A k tomu všemu stroj, který váží 400 kg se nacházel vzadu našeho mikrobusu, takže se náš automobil stal neovladatelným. Stále víc nás to táhlo z cesty do propasti a v určitý moment mi došlo, že nemám šanci se z toho dostat. Auto prakticky viselo předními koly nahoře a začalo se naklánět na bok. Viděl jsem, že stačí udělat jeden nevhodný pohyb a celé auto se bokem zřítí z hory. Rychle jsem přikázal dceři, aby vyběhla na cestu a zastavovala projíždějící auta. Když jsem zůstal v autě se spícím, nic netušícím synem, začal jsem zplna hrdla křičet k Bohu. Křičel jsem: Ježíši, zachraň nás! .. Ježíši, zachraň nás!.. Zastavilo několik aut, lidé nás obstoupili, ale udělat nemohli nic. Lidé radili, co udělat, ale situace se stávala stále nebezpečnější a bezvýchodnější. Nemám zkušenost s jízdou v horách, a to se mi zle vyplatilo. Vtom jsem si všiml, že k autu přišel mladý hoch a zkušeným pohybem otevřel moje dveře. Přikázal mi odsednout na místo spolujezdce a sebejistě se posadil za volant mého automobilu. Dále začalo něco nevysvětlitelné, zkrátka se to nedá popsat. Porušujíc veškeré fyzikální zákony, po 10-15 cm pohybů vzad i vpřed, se začal pohybovat směrem k cestě. Zdálo se mi, že se už-už převrhneme, ale pokojný vzhled mladého muže mě uklidňoval, strach zmizel neznámo kam. A hle, vyjeli jsme na cestu!
Já i můj zachránce jsme mlčky seděli několik minut. Pohlédl jsem na něj a začal ho chválit za jeho záchranu. Řekl jsem, že kdyby se neobjevil včas, vbrzku by došlo k tragédii. On chvíli počkal, pootočil ke mně tvář a řekl: „Jsem stále s tebou, vskutku to nevíš?“ Zastyděl jsem se nad jeho slovy. Potom vystoupil z auta a zmizel ve tmě noci, a tak na té neosvětlené horské zatáčce mi došlo, že on nevystoupil z žádného auta, co tu zastavily!
Ještě jsem cosi za ním zakřičel, ale on už nic neřekl, jen mi pokynul rukou.
Pán je vždy s námi. On se vždy stará o své děti. On přikázal svým andělům, aby nás chránili. Sláva Jemu! Po této zkušenosti mi přijde hrozné hřešit. Poznání toho, že je stále s námi, se mi stalo natolik skutečným, jako nikdy předtím. Sláva Bohu!
Váš bratr v Kristu Pánu našem, Vjačeslav
„Bůh řekl: Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ Židům 13,5.
