Svaz reformovaných druidů

28/05/2020

Báňský úřad stanovil dobývací prostor mezi Uherským Ostrohem a Moravským Pískem

26/05/2020

Buďme trochu ohleduplní...

Česká agrární komora se zlobí na lidi, kteří kvůli selfie ničí úrodu místním zemědělcům.

01/05/2020

Včera vycházel svátek keltských Irů Beltaine, který byl svátkem veselým a bujným. Dnes si něco povíme o jeho protipólu - Samhainu, který vychází na přelom října a listopadu 💀🔥:

„U Keltů na rozdíl od Římanů nežila božstva oddělena od lidí. Byla nadčasová a na posvátných místech, jako jsou jeskyně, ostrovy, hory či vřesoviště, žila životem smrtelníků. Do jejich říše jednou za rok, o samainu, vnikala. Tehdy se magické šiky vyrojily ze svých sídel a strhly všechny přehrady, které jim ve vstupu bránily. V chaosu se živí i mrtví smísili. Ubohé bludné duše se přicházely ohřát do svého někdejšího domova a živí se snažili oběťmi si je usmířit a ubránit se obyvatelům nadpřirozeného světa, kteří existují mimo lidský čas. Když nastal úsvit, mrtví se už vrátili do svého příbytku. Začalo zimní období, v němž se všechno uzavřelo do sebe.“

J. A. Mauduit: „Keltové“. Knihu česky vydalo nakladatelství Panorama roku 1979.

Ilustrace: Yuri Hill (není samozřejmě součástí knihy).

23/04/2020

Společně vracíme život zpět tam, kam patří. Do našich lesů.
Ať už změnou zákonů, vyhlášek nebo prací.

03/03/2020

Jestli se tě někdo optá, zdali se nebojíš, jak bude tvé tetování vypadat, až zestárneš, poraď jim, ať si zjistí informace o sibiřské princezně Ukoka.
2500 let staré a tetování je stále rozpoznatelné jako zvířecí design. A taky byla pohřbená s pytlíkem konopí.

02/11/2019

SAMHAIN - DUŠIČKY

Noc z 31. října na 1. listopadu je čarovná. Pro Kelty to byl pravděpodobně ten nejdůležitější svátek, protože jím začínal nový rok. Proč právě v tuto dobu? Naši předkové se orientovali v čase výhradně podle přírody a změn, které přinášela jednotlivá roční období – a právě o Samhainu, na půli cesty mezi rovnodenností a slunovratem, bylo načase přizpůsobit se novému řádu. Matka Země se ukládala k zimnímu spánku, byly sklizeny a uloženy poslední plody a později se už nesklízelo nic, co by narušovalo povrch půdy. Skončilo období hojnosti, světla a tepla a přišla doba tmy, zimy a nejistoty.

V tuto noc se ztenčovala hranice mezi světem živých a mrtvých a duše zemřelých se mohly na kratičkou chvíli vrátit na tento svět, aby navštívily své potomky a ohřály se u jejich ohnišť. Lidé proto zažehovali venku i ve svých obydlích posvátné ohně, chystali pro sebe i své předky pohoštění a slavili celou noc. U stolu se prostíralo jedno místo navíc pro případnou návštěvu zesnulých předků a na okna se dávaly vydlabané dýně, tykve a bubáci z cukrové řepy se zapálenými svíčkami, aby duše předků našly cestu. Nejen přátelští duchové však mají v tuto noc přístup mezi živé, a tak bylo také zvykem zdobit si tváře strašidelnými maskami pro zmatení duchů zlých. Chladné období bylo ideální pro rituály, věštění, obětování bohům, vyprávění příběhů. Patronkou svátku byla tajemná bohyně Cailleach, neboli Stařena, která se stala symbolem smrti i znovuzrození, ke kterému dochází následujícího rána – magická samhainová noc končí úsvitem, mrtví se vrací zpět na svoje místo, přichází světlo a začíná další rok.

A jak můžeme svátek našich předků oslavit my?
Není třeba rozdělávat velký oheň uprostřed obývacího pokoje, můžeme však zapálit aspoň několik svíček, vzpomenout si na své blízké a pozvat je ke společné večeři tím, že jim připravíme místo u jednoho stolu. Protože se na podzim všechna síla a energie rostlin stahuje zpátky k jejich kořenům, můžeme do svého jídelníčku zařadit pokrmy z kořenové zeleniny, abychom se tak připravili na nadcházející chladné období. Je také na místě poděkovat přírodě za plody, které jsme během léta a podzimu sklidili. I my se po vzoru rostlin vraťme k sobě, ke své podstatě a věnujme chvilku rozjímání nad tím, co všechno (jaké plody) nám tento rok přinesl.

K takovému rituálu si můžeme uvařit třeba bylinkový čaj. Díky slunečnému počasí v posledních dnech je stále co sbírat, kromě zmíněných kořenů (například pampeliška, kostival, čekanka) je možné sbírat poslední květy (sedmikráska, pampeliška, řebříček, …) a plody (například šípky, hloh, jeřabiny). Pokud tedy ještě nic nemáte a chtěli byste, vyrazte do přírody, čas se krátí. :)

20/08/2019

„Tam také postavil svatyni a byla to veliká budova. Dveře do ní vedly z podélné stěny vpředu. Uvnitř stály sloupy, které Þórolf přivezl z Norska. Do sloupů byly zabity hřeby zvané boží. Před sloupy se rozprostíral rozsáhlý prostor, v němž nesměl být porušen mír. Ještě dál byl oddělený prostor, podobný chóru v křesťanských kostelích. Uprostřed bylo vyvýšené místo jako oltář a na něm ležel neuzavřený kovový kruh vážící dvacet aurů. Při něm se skládaly všechny přísahy. Tento kruh nosil goði, kněz svatyně, při všech shromážděních lidu na ruce jako náramek. Na oltáři stála i obětní nádoba s obětní vějičkou jako kropidlem. Jí se kropila z nádoby obětní krev, která vytekla ze zvířat obětovaných bohům. V odděleném prostoru před oltářem stály sochy bohů. Svatyni museli všichni odvádět poplatek a všichni byli goðimu povinováni účastí na cestách na sněm, jako je jimi povinen sněmovní lid svým předákům. Goði musel udržovat svatyni na vlastní náklady, aby nepustla, a byl povinen přinášet uvnitř oběti a pořádat obětní hody.“

Tak se praví v „Sáze o lidech z Eyru“ o tom, kterak náčelník a zároveň kněz Þórolf připlul z Norska na Island a zbudoval zde svatyni bohům Ásům.

Fotografie: Lofotr Viking Museum. Jde pouze o ilustrační snímek, chrám na Islandu takové velikosti asi nedosahoval, protože stavební dříví zde bylo vzácné. Na snímku je tzv. "dlouhý dům".

20/03/2019

😂😂

(Zahradní centrum)
Mně nezajímá, že jsi arcidruid.
Vzkříšení jara tady prostě slavit nebudeš.

12/02/2019

Sobotní zamyšlení nad tím, proč máme tak rádi antiku :D

29/01/2019

Německý, latinsky píšící, mnich Herbod z Michelsbergu napsal někdy v letech 1158 – 1159 „Dialog o životě biskupa Oty Bamberského“ . Oto Bamberský (1060 – 1139) vedl ve dvacátých letech 12. století misijní výpravu k slovanským Pomořanům do přístavního města Štětína, kde stála svatyně boha Triglava. Herbod o ní píše:

„Ale jedna z nich [ze čtyř svatyní], jejž byla nejdůležitější, byla podivuhodně pečlivě a umně zbudovaná. Měla zevnitř i zvenčí sochy, ze stěn vystupující vyobrazení lidí, ptáků a zvířat, vyvedené tak věrně vůči svému předobrazu, až by ses domníval, že dýchají a žijí. A co je, řekl bych, pozoruhodné, barvy na oněch vnějších vyobrazeních nemohly být smazány či začerněny ani sněhovými, ani dešťovými bouřemi, to vše díky péči [jejich] malířů. V onom chrámu byly v souladu s dávným zvykem otců a podle zákona o desátku shromaždovány ukořistěné cennosti, zbraně nepřátel i cokoliv, co získali v námořních či pozemních bitvách. Také se zde nacházely zlaté a stříbrné poháry, z nichž mívali šlechtici a předáci ve zvyku věštit, hodovat a pít, a jež bývaly ve svátečních dnech vynášeny ze svatyně. Též zde uchovávali pozlacené a drahými kameny posázené veliké rohy divokých býků, vhodné buď k pití nebo vyluzování zvuků…“

Znovu se tak potvrzuje, jak byl pro pohanské Slovany velmi důležité společné rituální popíjení alkoholu :-) 🍷🍺🍯 .

Ilustrace: Josef Kratochvíl. Děkujeme mistrovi za svolení použít jeho obrázek . Více z jeho tvorby můžete spatřit zde: https://www.facebook.com/ratoch.cz/

09/01/2019

Staří Slované pevně věřili , že v tůních, bažinách a slepých ramenech řek mohou číhat zlé bytosti, které nejsou tad docela z našeho světa. Mohly na sebe však brát lidskou podobu a tak vylákat osamělé poutníky po setmění do svých doupat. Nejen české pohádky – pozůstatky dávné slovanské mytologie – o tom vypráví. Zlá moc těchto bytost někdy sílila a slábla s měsíčním cyklem.

Ilustrace: Jacek Ogonowski.