Farnost Velký Týnec

09/09/2019

27/08/2019

MYŠLENKY NA MĚSÍC ZÁŘÍ

MAX KAŠPARŮ

CESTA 2013

NASLOUCHAT JE VÍC NEŽ POSLOUCHAT

MALÝ KOMPAS VÍRY

MATICE CYRILOMETODĚJSKÁ 2015

1. Víra je dar, který dává Bůh a na který člověk odpovídá ano.

2. Křesťanská modlitba neodcizuje člověka od jeho potřeb a pozemských úkolů, ale dává jim pevný základ síly a naděje, neboť modlitba připoutává člověka k Bohu a v dialogu s Ním se nachází síla a důvěra v neustálém úsilí i přes obtíže a neúspěchy.

3. Naslouchat je více než poslouchat. Posloucháme ušima, nasloucháme srdcem. Mimo to: jazyk máme jen jeden, a uši dvě. Znamená to, abychom více naslouchali, než mluvili.

4. Máme-li přežít jako jedinci i jako druh, musíme přestat žít bohatě navenek a chudě uvnitř, ale začít žít naopak bohatě uvnitř a skromně navenek.

5. Člověk by neměl dělat druhému to, co sám nemá rád, a měl by být každému vším. Měl by umět rozlišovat mezi dobrem a zlem, pravdou a lží. A nikdy neztrácet smysl pro humor.

6. Jak odolat nátlaku? Člověk má dostatečně silnou vůli na to, aby nedobrému a falešnému odolával. Aby odolal a dal přednost přirozenému před umělým především v osobním životě.

7. Zatím se učíme, jak se zbavovat nečistot kolem nás. Ale jak se vypořádat s harampádím a balastem, které člověk nosí v sobě? Co uděláme s naším nečistým svědomím?

8. Hlídej svoje myšlení, neboť ono tvoří tvá slova. Hlídej svá slova, protože ona tvoří tvoje činy. Hlídej své činy, neboť ony tvoří tvoje zvyky. Hlídej své zvyky, protože ony tvoří tvé chování. Hlídej své chování, protože ono je základem tvého životního stylu.

9. V obchodě hledáme to nejlepší pro náš žaludek. Stejně musíme hledat a vybírat to nejlepší a nejméně závadné pro naši duši.

10. Život by vypadal zcela jinak, pokud by pojmy odpuštění, pokora, slušnost a milosrdenství byly dennodenními spolustolovníky v našich rodinách.

11. Člověk, na rozdíl od zvířat, je schopen chápat dva pojmy: minulost a budoucnost. Národ, který se zříká pozitiv své vlastní minulosti, stává se národem kulturně a duchovně chudým.

12. Některé lidské nemoci jsou způsobené nedostatkem vitamínů, jiné nedostatkem lásky. I když jsme na jedné straně ohrožováni přírodními katastrofami, daleko více se ohrožujeme tím, že se nemáme rádi.

13. Ne my neseme pravdu, ale pravda má nést nás. Kdo dokázal překročit hranici mezi mít a být, je schopen nejen pravdu říkat, ale také pravdu konat.

14. Vysvětlovat vznik života na Zemi pouhou náhodou znamená to samé jako od výbuchu v tiskárně očekávat vznik nového slovníku.

15. Jen obnovená víra v Boha může přinést změnu, která by mohla náš svět zachránit před katastrofou.

16. Ježíš použil chleba a víno, aby je proměněné ve své tělo a krev učinil viditelným nástrojem svého darování se člověku jako posily pro život s Bohem.

17. Křesťanská víra nám dává jistotu, že smrtí se vše nekončí, že smrt není tečkou za naším životem, ale že následuje zmrtvýchvstání: život, který již nepodléhá zákonům tohoto vesmíru.

18. Tak jako dýchá tělo a udržuje se dechem při životě, tak dýchá i duše, a to skrze modlitbu.

19. Když je modlitba pochopena jako životní inspirace, stává se současně způsobem života.

20. Ten, kdo se umí modlit hlouběji, dokáže v modlitbě odhalit i sám sebe. Objeví své omyly v jednání, svoji pýchu, sobectví.

21. Svátosti jsou projevem Boží lásky k člověku. Ve svátostech Kristus vychází vstříc člověku a člověk přichází k němu.

22. Aby strom rostl a přinášel užitek, musí být pevně zakořeněn v dobré zemi. Stejné je to i se křtem. Křest je první a základní svátostí, bez které nelze ani přijmout, ani udílet svátosti další.

23. Má-li člověk ze svátostí žít, musí být vkořeněný vírou do Krista, aby odolával poryvům života, a musí z pramenů spásy čerpat živou vodu ke svému křesťanskému růstu.

24. Ježíš Kristus si byl vědom toho, že člověk potřebuje od hříchu osvobodit. Proto přišel na svět a zemřel za hříchy celého světa, každého člověka v každé době a nad to ustanovil právě svátost smíření, kterou dal jako službu Církve pro člověka.

25. Čím více načerpáš u čerpací stanice, tím dál dojedeš. Čím více darů přijmeš při slavení Eucharistie, tím lépe duchovně žiješ.

26. Svátost smíření usmiřuje člověka s Bohem, usmiřuje ho s ostatními a dokonce ho usmiřuje sama se sebou. Způsobuje život v míru uvnitř i navenek.

27. Můžeme mít mnoho starých špatných návyků a špatný charakter, ale v naší svobodě nás neustále podpírá milost vyzývající nás k překročení vlastní skutečnosti, abychom mohli dosáhnout pravé podstaty svého bytí.

28. Křesťan, který se pravidelně zpovídá, je jako člověk, který se pravidelně koupe nebo si čistí obuv. Nekoupeme se jen tehdy, když jsme špinaví k nepoznání. Koupeme se, protože dbáme na čistotu.

29. Člověk, který je dílem nekonečného Boha, dostal od svého Konstruktéra také návod. Ten je Bohem daný v Bibli. Jmenuje se Desatero Božích přikázání.

30. Nebudeš-li přijímat svátosti, číst Bibli, duchovní literaturu, modlit se, budeš mít nanejvýš dojem, že jsi na duchovní cestě, ale nikam nedojedeš. Dojem není skutečnost.

08/06/2019

Zaslíbení Božského Srdce


Kristus při svém zjevení sv. Markétě M. Alacoque r. 1675 naléhavě žádal od křesťanů úctu ke svému Srdci a přislíbil „ctitelům mého Srdce":

1. Dám jim všechny potřebné milosti a požehnám jejich činnost.

2. Potěším je ve všech jejich obtížích.

3. Hříšníci najdou v mém Srdci nevyčerpatelné milosrdenství.

4. Vlažní se stanou horlivými a horliví dokonalejšími.

5. Ochráním ty, kteří se mu zasvětí a nepřestanou ho zbožně uctívat.

6. Vepíši do svého Srdce jména všech, kdo budou rozšiřovat úctu k němu.

7. Kde budou uctívat obraz mého Srdce, tam dám svůj mír a spojím rozdvojené.

8. Rodiny, které se s důvěrou na mne obrátí, ochráním v jakémkoli soužení.

9. Společnosti, které se dají pod mou ochranu, uchovám ve svornosti a uchráním je trestů, které si zasloužily.

10. Těm, kteří pracují na spáse duší, dám milost, že obrátí i nejzatvrzelejší.

11. Zahrnu nebeským požehnáním všechny, kteří o mém svátku přistoupí ke stolu Páně, aby odčinili urážky, kterých se mi dostává především v Nejsvětější Svátosti.

12. Má všemohoucí láska udělí všem, kdo po devět po sobě jdoucích prvních pátků mě přijmou, milost konečného setrvání. Nezemřou ve stavu nemilosti a bez svátostí. Mé Božské Srdce jim bude v posledním okamžiku bezpečným útočištěm.

26/04/2019

Kristus skrze lidi obnovuje svou oběť. Mše není pouhé představení oběti Kříže; nemá jen hodnotu prosté připomínky; je to skutečná oběť jako na Kalvárii, kterou mše svatá trvale zpřítomňuje a aplikuje plody oběti kříže. Kéž bychom si byli vědomi, jaké poklady můžeme získat po sebe i pro celou církev! (D. C. Marmion)
*
Věz, křesťane, že zbožnou účastí na mši svaté si zasloužíš více, než kdybys rozdal všechen svůj majetek chudým a prošel jakou poutník celou zemí. (sv. Bernard)
*
Pán nám udělí všechno, o co ve mši svaté prosíme, ba co více, dá nám i to, na co ani nepomyslíme a co nutně potřebujeme.
( sv. Jeroným)
*
Kdybychom znali cenu oběti mše svaté, s jakou horlivostí bychom ji sledovali! (sv. farář Arský)
*
Mše svatá je lék na uzdravení nemocí a oběť na zaplacení vin. (sv. Cyprián)
*
Všechny lidské dobré skutky spojeny se nemohou rovnat mešní oběti, protože jsou to jen lidské skutky, zatímco mše svatá je dílo Boží. (sv. farář Arský)
*
Modlitbou žádáme Boha o milosti, mešní obětí ho nutíme, aby nám je dal. (sv. Filip Neri)
*
Mše svatá je jediná oběť, která rychle vyvádí duše z očistcových muk. (sv. Řehoř)
*
Mše svatá má svým způsobem takovou cenu, jakou má pro naše duše Ježíšova smrt na kříži. (sv. Jan Zlatoústý)
*
Mše svatá je nejposvátnější náboženský úkon, který nejvíce oslavuje Boha a nejvíce prospívá naší duši. Získáváme z ní sílu, abychom milovali Boha a bližního a dokázal odpouštět. (sv. P. Eymar)
*
Země by snáze vydržela bez slunce než beze mše svaté. (sv. P. Pio z Pietrelciny)
*
Ani sám Bůh nemůže učinit něco, co by bylo světější a větší než slavení mše svaté. (sv. Alfons Maria Liguori)
*
Slavit mši svatou má tak takovou cenu, jakou má smrt Ježíše na kříži. (sv. Tomáš Akvinský)
*
Člověk se musí chvět, země se musí třást, celé nebe musí být dojato, když se na oltáři v rukou kněze objeví Boží Tělo. (sv. František z Assisi)
*
Co by z nás bylo bez mše svaté? Všechno by zde zahynulo, protože jen mše svatá může zadržet
Boží ruku. Bez ní by církev přestala trvat a celý svět by padl do záhuby. (sv. Terezie z Lisieux)
*
Jak šťastný je anděl strážný, když doprovodí duši na mši svatou! (sv. farář Arský)
*
Účastnit se zbožně mše svaté je více než postit se celý rok o chlebu a vodě. (sv. Leonard z Porto Maurizio)
*
Všechny kroky, které někdo udělá, aby se účastnil mše svaté, zapisuje a sčítá anděl a každý se dočká od Boha té největší odměny zde na zemi i v nebi. (sv. Augustin)
*
Mše svatá je dílo, ve kterém nám Bůh staví před oči všechnu lásku, kterou nám přinesl; je to svým způsobem souhrn všech dobrodiní, která nám prokázal. (sv. Bonaventura)
*
Bůh raději přijímá mši svatou než všechny zásluhy všech andělů. (Sv. Vavřinec Justiniani)
*
Ujišťuji tě, že tomu, kdo se zbožně účastní mše svaté, pošlu v posledních okamžicích jeho života tolik svých svatých, kolik bylo jeho opravdu zbožných účastí, aby ho posilovali a chránili. (Ježíš svaté Gertrudě)

23/04/2019

K Nejdrahocennější Krvi




Nejdrahocennější Krvi Ježíše Krista, nekonečná výkupná ceno vesmíru, nápoji a koupeli našich duší, ty, jež hájíš lidstvo před trůnem nejvyššího milosrdenství, hluboce se ti klaníme. Chtěli bychom, jak je to jen možné, odčinit naše nevděčnosti a urážky, kterých se ti dostává od tolika hříšníků, kteří dychtí po tom, aby se ti rouhali. Buď vždy blahořečena, Krvi nekonečné ceny a tisíckrát buď veleben Ježíš, který tě prolil pro naši spásu. Byla to tvoje nekonečná láska k nám, která ji vycedila z tvých žil do poslední kapky. Ó Krvi vykoupení a života, jednoty a pokoje, zdroji milosti a záruko věčného života, učiň, ať tě chválí všechna srdce a všechny jazyky, velebí tě a ustavičně ti vzdávají díky. Amen (sv. Kašpar Bufalo)

21/04/2019

MYŠLENKY NA MĚSÍC KVĚTEN 2019

SLAWOMIR BIELA

SVĚŘIT SE LÁSCE

PAULÍNKY 2004

1. Dar víry v životě křesťana nemá jen zářit ze setrvačnosti, ale má naplno hořet, inspirován dary Ducha svatého a podněcován vlastní zkušeností ze setkání s Boží láskou.

2. Modlitba pod křížem prohlubuje chápání vlastní hříšnosti, ale také víru v Boží lásku.

3. Ježíš jako dobrý pastýř zná potřeby těch, kdo k němu volají s otevřeným a upřímným srdcem.

4. Jako vzor a mimořádnou pomoc v budování Božího království a v pokračování na díle evangelizace světa nám Kristus dává svou Matku.

5. Církev vždycky, ale především v dnešní době, potřebuje svaté, kteří nikdy nezestárnou, ale stále zůstávají svědky mládí církve.

6. Láska vždy vyžaduje svědectví činem.

7. Jen ten, kdo žije duchem pokory, nečeká uznání, netáže se na místo, na jakém se nachází na cestě k Bohu, přitaká k tomu, že zůstane v temnotách a nebude moci pochopit prožívané zkoušky. Takový člověk je dítětem, které se v nočních temnotách velmi pevně drží otcovy ruky.

8. Abychom zachovali správnou rovnováhu mezi činností a modlitební odevzdaností Bohu, je třeba, abychom se v práci angažovali tak, jako by záleželo všechno na nás, ale zároveň doufali tak, jako by všechno záleželo na Bohu.

9. Svatost se nedá dobýt, ale lze ji získat pouze od Ježíše s tím, že po ní člověk usilovně touží.

10. Když stojíš před Bohem, důvěřuj Jeho milosrdenství a uznej pravdu o sobě. Pak Bůh shlédnena tvoji bídu a slituje se, promění tě, posvětí, naplní sebou.

11. Když tím, že se svěříme Marii, vstupujeme do společenství života s Ní, budeme vcházet na cestu stále plnějšího spojení s Ježíšem, na cestu svatosti.

12. Boha se nemusíš bát, protože On i tak ví, co se skrývá ve tvém nitru.

13. Oheň lásky, který plane v Ježíšově srdci, může očistit celé lidstvo. Právě díky této lásce jsme byli všichni vykoupeni.

14. Snaž se stát pod křížem spolu s Marií a pros ji, aby tě učila, jak máš adorovat jejího ukřižovaného Syna.

15. Bůh je láska, která je oporou, pomáhá znovu vstát, vybízí k naději.

16. Bůh chce, aby se celý náš život stával modlitbou. Právě v modlitbě se zaposloucháváme do Jeho hlasu a hledáme Jeho vůli.

17. Když se s důvěrou otevřeme Božímu milosrdenství, odhalíme pravdu o sobě. Svátost smířenípak pro mě bude skutečným dotykem Boha.

18. Hledíš-li na Krista rozepjatého na kříži, lépe rozumíš, jaká propast zla je hřích.

19. V každém člověku přebývá Kristus. Když na to budeš pamatovat, začneš se na lidi dívat jinak.

20. Kříž tě vždy bude zvát k životu v pravdě – a tehdy tě pravda osvobodí.

21. Když Bůh vidí tvůj postoj pokory, může začít dělat ve tvém životě zázraky.

22. Je důležité stát před Bohem v pravdě. Ukážeš mu tím svoji důvěru a poznáš, co je vnitřní pokoja radost, zakusíš svobodu srdce a začneš být šťastný.

23. Stvořitel světa miluje dílo, které stvořil. S nevýslovnou láskou a péčí hledí na každé své dítě, stále má každého z nás v paměti a noří nás do ohně své lásky.

24. Nemůžeš být plně Kristovým učedníkem, když nevěříš, že přes svou hříšnost jsi ponořen v lásce Jeho srdce.

25. Ježíš Tě k sobě tulí v náručí jako otec a matka k sobě tulí své milované dítě. Objímá tě rukama, které byly pro tvoji spásu přibité na kříž. Rukama rozpřaženýma na kříži ti říká: „Miluji tě, dávámza tebe svůj život, abys mohl být spasen“.

26. Když ti Bůh ukazuje stále víc tvou hříšnost, chce tě tím přivést k větší důvěře.

27. Uznání své nicotnosti, dětská důvěra v Boha a víra v Jeho lásku, to je postoj, který dělá zázraky.

28. Jsi svobodný. Dar, který jsi od Boha dostal, můžeš rozházet. Ale i pak máš velkou příležitost: uznáním své bídy můžeš dojít k poznání hlubin Boží lásky.

29. Když Bůh dopouští tvůj pád, vždycky chce, abys rostl v pokoře a abys objevoval, že On se s láskou sklání k nejhlubší bídě. Právě tím tě připravuje na poslední chvíle tvého života, na onu poslední zkoušku, která jednou přijde.

30. Každá situace v našem životě může vést k obrácení, k větší otevřenosti vůči Bohu a k hledání záchrany v Něm.

31. Cesta ke svatosti vede zkouškami víry.

18/04/2019

Věž již můžete vidět v plné kráse.

05/01/2019

Dopis k Modlitbám za nejmenší

Leden 2019: Za mladé lidi, aby si zamilovali Krista a zůstali mu věrní
Únor 2019: Za nevyléčitelně nemocné a umírající

Chvála Kristu, bratři a sestry!

Loni jsem se v lednovém dopise zamýšlel nad významem „osmičkových“ roků pro naši zemi. I tento rok je jubilejní. Kromě různých negativních výročí je to letos třicet let od svatořečení Anežky Přemyslovny a konec časů „na věčné časy“. Sice občas zaznívají teorie o připravenosti listopadových událostí, dohodách mocných a podobně, ale i kdyby tomu tak bylo, trápit nás to nemusí. Proč? Protože by to nic neměnilo na faktu, že je to sám Bůh, kdo řídí běh světa. A klidně k tomu používá i ty, kteří ho neznají nebo dokonce proti němu bojují. Kolik je takových příkladů v Písmu svatém i v dějinách Církve! Dodnes ve mně resonují vzpomínky na revoluční dny. Nezanedbatelnou roli při nich hrála i odvaha a nadšení mladých, oproti šedesátému osmému nerozehnaná tanky a nezašlapaná normalizací. Dnes mají mladí lidé ve srovnání se situací před třiceti lety nevídané možnosti. Jak jich využívají? Jak kdo, pomyslné nůžky jsou velmi rozevřeny. Totéž platí o hodnotovém světě a vztahu k víře. Z toho ale vyplývá, že nemusíme propadat skepsi, když někdy vidíme mravní úpadek nebo „náboženský analfabetismus“. Jsou totiž mezi námi i mladí, kteří nad smyslem života přemýšlí, touží jít do hloubky nebo dokonce mají vztah k Bohu.
V lednu prosíme právě za mladé lidi. Zvláště za jejich osobní vztah ke Kristu. Ať si ho skutečně zamilují! A ať tato láska není jen jakýmsi mladistvým záchvěvem ideálů, které pak trní dalších let udusí. Pamatujme také na mladé z různých koutů naší planety, kteří se sejdou na Světových dnech mládeže ve středoamerické Panamě. Láska ke Kristu a k církvi mají být nosnými sloupy našeho křesťanského života. Jsou-li silné a pevné, je o co se opřít. Proč se ale věnujeme mládeži zde, v Modlitbách za nejmenší? Odcituji, co jsem napsal při příležitosti předchozího Světového dne mládeže: „Když se modlíme za ochranu a úctu k počatému životu, k rodině, k handicapovaným, seniorům, nemůžeme vynechat právě mladé. Vždyť oni stojí v první linii, kdy ve škole, při startu kariéry, při výběru životního partnera, zakládání rodiny nebo rozhodování o zasvěceném životě jsou vystaveni tolika těžkostem a zmatkům dnešní doby.“
Únorový úmysl na první pohled kontrastuje s tím lednovým. Možná proto, že nevyléčitelně nemocné a umírající dáváme automaticky do spojitosti se seniory. A jistě tomu tak mnohdy je. Copak ale těžce neonemocní nebo neumírá i mnoho mladších, a to včetně dětí? Neznáme dne ani hodiny, co ale víme, že nakonec to, oč tu běží, je spása nesmrtelné duše. Věříme tomu? Velmi často se setkávám s tím, že i praktikující katolíci tváří tvář své nemoci nebo nemoci bližních se zaměří jen na úpěnlivou snahu o uzdravení. Přát, vyprošovat a usilovat o uzdravení samo o sobě je chvályhodné. Vždyť sám Pán Ježíš uzdravoval, i z mrtvých křísil. Ale dřív nebo později přeci jen práh věčnosti překročíme. Stejně jako ho překročil sám Pán Ježíš. O kolik milostí připravujeme sebe i druhé, když toto opomíjíme! Je čas žít i umírat. Je čas bojovat za uzdravení a je čas umět odevzdat i toho nejmilovanějšího člověka do Otcovy náruče. Jestli my, co se považujeme za věřící, to neumíme, co pak ti, kteří o Bohu mají jen matné povědomí? Je skvělé, jak se v naší zemi rozvíjí paliativní péče a hospicové hnutí. Naopak stále ještě existují velké rezervy v některých zařízeních následné péče a v podpoře péče v domácím prostředí. Důležitá je změna mentality – život má smysl, i když nejsem „výkonný“ podle svých představ nebo představ dobrých. Troufám si říct, že naopak člověk nevyléčitelně nemocný či umírající může prožívat velmi smysluplné a plodné období. Čas na smíření s Bohem, s druhými i sám se sebou, síla modlitby a oběti za druhé, které nechávám na tomto břehu…
Milí Boží přátelé. Z celého srdce Vám opět po roce děkuji za modlitby, za slova podpory nebo připomínek. Teď v lednu dostáváte všichni dopis klasickou poštou spolu s kartičkou úmyslů na celý rok 2019. Ostatní dopisy můžete dostávat v elektronické podobě, přispějete tím ke snížení nákladů. Stačí poslat mail na naši adresu (kontakty viz níže). Též připomínám, že registraci v Modlitbách za nejmenší není třeba písemně obnovovat. Pokud se neodhlásíte, bude Vám registrace vždy prodloužena automaticky. Pouze těm, kdo se modlí také Duchovní adopci, přijde vždy po uplynutí devíti měsíců dotaz na obnovu.
Bratři a sestry, kéž i tento rok nad námi Pán rozjasní svou tvář a je nám milostiv!

Jiří Korda, kněz Kristův
[email protected]
telefon: 725 797 561

02/12/2018

Pán přijde, kdy se nenadějete


Začátek adventní doby nám neklamně připomíná: již za necelé čtyři týdny se rozzáří vánoční světla a budeme slavit příchod našeho Pána a Spasitele na svět. Ale hned při nástupu tohoto radostného očekávání nám Pán adresuje slova, která vyznívají poněkud jinak: „Bděte, protože nevíte, kdy váš Pán přijde. Přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ Tato výzva k bdělosti se opakuje v evangeliích více než desetkrát. Je tu vlastně řeč o tom nejpodstatnějším: Vše záleží na tom, abychom obstáli před Synem člověka, až přijde. Neboť ten, kdo neobstojí, se zbytečně těší na Vánoce. Tyto svátky mají smysl pro toho, kdo si nejen rozsvěcuje svíčky na adventním věnci, ale kdo si je plně vědom, že prožívá život, který je čekáním na Pána, a On přijde ve chvíli, kdy se nenadějeme. Ať už tento náš osobní „advent“ bude trvat deset, padesát nebo třeba osmdesát let, je délka tohoto života zcela nesrovnatelná s délkou oné podstatné části našeho života, na který teprve čekáme, protože ten se nebude počítat ani na dny, ani na roky, ani na staletí. Náš pravý život, ke kterému jsme stvořeni a povoláni, už vůbec nezná čas, nikdy nevyprší, nikdy neskončí. V onom životě už není nic, na co bychom mohli čekat, nic, na co bychom se měli těšit, protože buďto absolutně všeho jednou provždy dosáhneme, nebo všechno absolutně, nenávratně a nenapravitelně ztratíme.

Mít na paměti stále onu věčnost, naprostou nekonečnost budoucího definitivního života patří k podstatné složce oné „bdělosti“, ke které nás Pán vybízí. Zatím všechno to, co prožíváme, směřuje ke svému konci, ať už nastane brzy, nebo později. Ale oním posledním „koncem“, kterým je smrt, všechny „konce“ pro nás definitivně skončí a nastane to, čemu říkáme věčnost. Kdo někdy zkusil představit si věčnost, poznal, že při takovém pokusu pojmout nekonečno je vlastně stále „v koncích“. Věčnost je kategorie, která se ničím časným vystihnout nedá. Jsme zatím v zajetí časnosti, ale to nic nemění na skutečnosti, že tuto omezenou časnost máme k dispozici jedině na to, abychom se dobře připravili na neomezenou věčnost.

02/12/2018

Nejúčinnější modlitba



„Zdrávas Maria“ je velmi účinná modlitba z těchto důvodů:

1. Pro vzpomínky, které vyvolává: připomíná nám andělovo zvěstování a návštěvu Panny Marie u sv. Alžběty.

2. Protože její první část je ryzí a zcela nezištná modlitba plná lásky, je to díkůvzdání Matce našeho Vykupitele.

3. Protože její druhá část je pokorná prosba, ve které se s přednášením Zdrávasu spojujeme s univerzálním sborem, který ji opakuje.

4. Protože je to pozdrav, který diktoval sám Duch Svatý archandělu Gabrielovi a sv. Alžbětě. V této modlitbě cítíme dech Boží Prozřetelnosti.

5. Protože je to nový a jedinečný pozdrav, který nebude opakován nikomu z lidstva. Je to doklad a připomínka všech Božích zázraků, které vykonal v nejsvětější Panně Marii: milostiplná, Pán je s tebou, jsi požehnaná mezi ženami a požehnaný je plod tvého života , svatá Maria, Matko Boží!....

Svatý Ambrož říká, že když Duch Svatý slyší tato slova, poznává v nich své vlastní dílo.

Svatý Beda dodává, že sv. Gabriel hovořil jménem nebe, sv. Alžběta jménem země a my sbíráme tyto pozdravy ze země a pozvedáme je k nebi.

Když slyšíme zvuk křídel pekelného proradného zrádce, který chce na nás zaútočit, a vyslovíme Zdrávas Maria, tento nebeský pozdrav vzdaluje zlé duchy a přináší požehnání shůry. (Anno Mariano, P. Eliécer Sàlesman, str. 145-146) .

Správná modlitba Zdrávas přináší obrácení

Dr. Laemer byl protestant a přijal od přítele tuto radu: Modli se každý den andělský pozdrav, kterým oslovil anděl Pannu Marii... Skutečně to provedl a za měsíc požádal o výuku v katolické víře a vstoupil do pravé církve. Zdrávas Maria zařídilo jeho obrácení.

První Ave Maria, které archanděl řekl naší Matce v den Zvěstování, způsobilo největší zázrak v dějinách, vtělení Božího Syna a bylo počátkem naší spásy. Proto katolíci neustávají nikdy v modlitbě Zdrávas Maria.

Blahoslavený Simòn Rojas, velký misionář, říkával: Zatím nebylo ani jediné milosti, kterou bych obdržel bez vroucí prosby Zdrávas Maria.

S jakým zápalem se tuto modlitbu modlíme? Myslíme na to, co říkáme?