A i když to někdy tak nevypadá, tak to modré nebe tam nahoře vždy bude. Nahoře nad mrakama vždy je a bude, po noci vždy přijde den. BYLO NEBYLO
"...a pak po dlouhé zimě se rozestoupily mraky a vysvitlo slunce. Nad hlavou se mi objevilo modrý nebe. Dívala jsem se na tu nádheru a došlo mi, že tam bylo celou tu dobu, celou tu studenou zimu. Záda v teplé trávě, dívala jsem se nahoru. Nikdy nepřijdu o
všechno, protože mám nad hlavou modrý nebe. Když je temná noc, když přijdou mraky, já budu už pořád vědět, že tohle nebe tam někde je, buď daleko za mračnou kopulí, nebo na druhé straně země. Ale vždy tam je. A vy budete říkat, že jsem hloupá, budete mě poučovat o omezenosti té modré, která s nocí odchází a končí za zemskou atmosférou. Ale já vám připomenu efekt nekonečnosti jednolité barevné plochy, a zároveň podobnost modré konečnosti s lidským životem. Je to ta berlička k tomu věřit. Věřit, že to modrý nebe, je schovaný za černejma mrakama, věřit, že po noci přijde vždy den. A já věřím. Věřím v něco, co existuje. Nenechám se oblbovat. Věřím v modrý nebe i v jeho metaforu štěstí. Věřím, že nic není černé a bílé. Věřím, že ve všem špatném je něco dobré. Věřím, že bez mraků by nebylo deště a bez deště by nebylo kvítí..." JAK SE STÁT AZURITÁNEM
Stačí věřit v modré nebe. Stačí žít okamžikem. Stačí jenom chtít. Mít to v sobě.
