28/05/2026
Abstraktní Křížová cesta inspirována českým kubismem
V roce 1983, uprostřed normalizace, kdy se česká společnost dusila pod ideologickým nátlakem a církev žila v pololegálním prostoru, objevil se v kostele sv. Prokopa v Praze-Braníku za faráře ThDr. Vladimíra Bendy pozoruhodný cyklus: abstraktní Křížová cesta od Jana Kramaříka.
Byla to pravděpodobně první takto radikálně moderní křížová cesta v pražských kostelích. Dílo inspirované českým kubismem nepřinášelo realistické výjevy utrpení, na které byli věřící zvyklí, ale rozlámané, mnohoúhelníkové, geometricky rozštěpené formy.
Kubismus v české tradici (Kubišta, Filla, ale i architektonický kubismus Gočárův a Chocholův) vždycky znamenal víc než styl – byl to způsob vidět svět jako rozbitý a v těch střepech a úlomcích hledat novou harmonii a pravdu. Kramařík toto dědictví přenesl do sakrálního prostoru s velkou odvahou. Místo iluzivního realismu, který by nás chtěl přesvědčit, že „vidíme“ Ježíšovo utrpení tak, jak se skutečně odehrálo, nám nabízí rozštěpení.
Každé zastavení je rozloženo na hrany, roviny a lomené linie. Tvář Krista, jeho tělo, kříž, vojáci, Veronika, matka – všechno je rozsekané a přeskupené. Jako by umělec říkal: Utrpení nelze obsáhnout jedním pohledem. Musíš ho obcházet, skládat z úlomků, snažit se vidět skrz.
Farář Vladimír Benda byl osobnost – intelektuál, teolog, člověk otevřený dialogu. Nechal do kostela umístit dílo, které mnozí tradičně založení věřící mohli vnímat jako provokaci. V době, kdy stát církev tlačil do ghetta folkloru a konzervatismu, Benda a Kramařík řekli: víra není mrtvá minulost, může mluvit jazykem 20. století. Může být avantgardní.
Kramaříkův kubismus zde funguje jako vizuální teologie. Klasická křížová cesta nás vede k empatii – máme si „představit“, jak to bolelo. Tato cesta nás vede k účasti. Geometrické tvary nutí diváka aktivně rekonstruovat význam. Musíš se zapojit. Musíš hledat Krista v tom chaosu lomených rovin – stejně jako ho musíme hledat v chaosu našeho světa.
Roztříštěnost forem zároveň ukazuje na transcendenci. Žádná lidská perspektiva nestačí. Teprve když se na cestu díváš jako celek, začíná se z úlomků vynořovat vyšší řád. To je velmi silné vyjádření vzkříšení: rozbití není konec, ale cesta k novému, hlubšímu celku.
Dílo viselo v kostele do velké rekonstrukce v roce 2003, kdy bylo nahrazeno tradičnějšími obrazy.
A protože by byla škoda, aby tak odvážný experiment zmizel z trvalé expozice, je všech 14 zastavení umístěno na kúru kostela a pokud nestihnete toto jedinečné dílo shlédnout v rámci Noc kostelů, můžete požádat o prohlídku přes formulář na našich webových stránkách https://www.farnostbranik.cz/kontakt/