Bratři v Kristu - Czech Christadelphians

05/09/2024

Send a message to learn more

11/08/2024

Dobrá zpráva: nyní máme diskusní fórum.

https://www.facebook.com/groups/biblickeotazky

Send a message to learn more

16/03/2024

Bratři v Kristu Dálkový kurz 12. lekce

Bůh Stvořitel

Bůh existuje odedávna. „Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože.“ (Žalm 90,2). Úvodní slova Bible zní: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ Skutečnost, že Bůh odevždy existoval je věrohodnější než představa, že země se svou neuvěřitelně různorodou faunou a flórou vznikla jako produkt dlouhé řady šťastných náhod. Bible hlásá, že Bůh je bezmezně moudrý, mocný a vlídný. Stvořil zemi s naprosto jasným záměrem.

„Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře.“ (Izajáš 11,9)

„. . . Hospodin, stvořitel nebe, onen Bůh, jenž vytvořil zemi, jenž ji učinil . . . nestvořil ji, aby byla pustá, vytvořil ji k obývání.“ (Izajáš 45,18)

Bůh stvořil svět, aby se na závěr mohl zjevit lidstvu a aby jej lidé přijali jako svého Stvořitele a vzdali mu hold slávy. Tomu nemůže nic a nikdo stát v cestě. Bůh se zjeví zpočátku prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista, který se brzo navrátí, aby vládl. Spolu s ním budou na zemi vládnout ti oddaní, jež vzkřísil k životu—to jsme se dozvěděli v minulé lekci. Pozemský národ smrtelníků tak konečně uvěří v existenci Boha a tomu bude dopřáno požehnání jeho dokonalé vlády.

„Mnohé národy půjdou a budou pobízet: ,Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova, Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.‘ Ze Sijonu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.“ (Izajáš 2,3)

Pavel praví, že až se Kristus vrátí, bude vládnout na zemi tak dlouho, až podrobí Bohu všechny jeho nepřátele, všechny, kteří se příčí Boží vůli. To se týká i prapůvodního a posledního nepřítele, smrti. Potom Kristus předá takto ozdravený svět svému Otci a nastane konečná epocha v historii světa, kdy „Bůh bude všecko ve všem“ (1. list Korintským 15,24-28).

Bůh se zjeví těm, kteří se (ať už v jakémkoliv věku) stali jeho dětmi prostřednictvím křtu ve jménu Ježíše Krista a kteří budou navěky žít v jeho blízkosti.

„Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid, on sám jejich Bůh, bude s nimi . . . a smrti již nebude . . . neboť to, co bylo, pominulo.“ (Zjevení 21,3,4)

Jediný Bůh

Už jsme si objasnili, že biblický Bůh není trojice sobě si rovných osob. Když se Bůh poprvé zjevil svým vyvoleným, jeho prorok Mojžíš prohlásil: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný“ (5. kniha Mojžíšova 6,4). Židé se nikdy neučili o tom, že by Bůh byl Trojicí, a dodnes je to pro ně nepřijatelné.

Jako vždycky, Nový zákon se shoduje se Starým. V modlitbě ke svému Otci Ježíš říká: „A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista“ (Jan 17,3). Všimněte si odlišení Boha od Ježíše Krista. Totéž rozlišení se objevuje ve slovech Pavla: „. . . my přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho“ (1. list Korintským).

Klíčová pasáž už byla ocitována v 11. lekci:

„Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš
. .“ (1. list Timoteovi 2,5)

Jak je vidět, Bible jasně rozlišuje mezi Bohem Otcem, který stvořil vesmír, a jeho Synem, Ježíšem Kristem, který se narodil na této zemi a byl vzkříšen z mrtvých z Boží vůle.

„Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno . . .“ (List Filipským 2,9)

Bůh dává, Syn přijímá—to je dokonale přirozený vztah mezi Otcem a Synem.

V Listu Židům autor zdůrazňuje skutečnost, že Ježíš byl pozvednut na nejvyšší místo ne proto, že je navěky Bůh Syn, ale proto, že žil příkladným životem.

„O Synovi však je řečeno: ,Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.‘“ (List Židům 1,9)

Na tomto místě autor vlastně cituje Starý zákon (Žalm 45,7), což dokumentuje, že Bible je jednotná, přestože se skládá z 66 knih, a Bůh, kterého známe ze Starého zákona, je tentýž Bůh, se kterým se setkáváme v Novém zákoně.

Láskyplný Bůh

Bůh je sice shovívavý, ale je pravda, že těm, kdo se mu příčí a vzdorují mu, se od něj dostane přísných slov—důkaz je jak ve Starém, tak i v Novém zákonu.

„Avšak svévolníci zhynou, nepřátelé se vytratí, jak půvab lučin vytratí se v dýmu.“ (Žalm 37,20)

„. . . nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ (Lukáš 12,3)

Poznámka:

Udělem zlovolných je zahynout, ale ne strádat věčnou trýzní. V pasážích jako např. Matouš (5,22) „. . . kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu . . .“ je slovo peklo přeloženo z řeckého Gehenna. Gehenna bylo místo za zdmi Jeruzaléma, kde hořel stálý oheň, na němž se pálily odpadky a mrtvá těla zločinců. Toto místo se tak stalo symbolem dokonalé zkázy a zničení, ne však utrpení.

Ale Bůh je především láskyplný.

„Pán . . . má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. list Petrův 3,9)

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16)

A podle Starého zákona:

„Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný; nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně . . . Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach.“ (Žalm 103,8-14)

Ti, kteří přistupují k Bohu s úctou a pokorou, nejsou nikdy odmítnuti.

„Vždyť Hospodin, váš Bůh, je milostivý a slitovný a svou tvář neodvrátí od vás, když se k němu navrátíte.“ (Druhá kniha letopisů 30,9)

„Laskavě pohlédnu na toho, kdo je utištěný a na duchu ubitý, kdo se třese před mým slovem.“ (Izajáš 66,2)

„Bůj je láska“ (1. list Janův 4,8) a snad nejlépe porozumíme Bohu, když jednoduše pohlédneme na Ježíše, který řekl: „Kdo vidí mne, vidí Otce.“ (Jan 14,9)

Shrnutí

Je jen jeden Bůh, on sám je jediný. Stvořil zemi a lidstvo za určitým účelem. Další stádium jeho záměru se naplní v návratu jeho Syna, Pána Ježíše Krista, kterého velebí, ale který mu není roven. Nakonec se Bůh zjeví svému lidu a dá mu dar věčného života.

O laskavé a přísné povaze Boha se zmiňuje jak Starý, tak Nový zákon.

24/01/2024

Vzkříšení

Posmrtný život je a vždy byl důležitou součástí všech světových náboženství. Bible nám říká, že bez Pána Ježíše jsou naše životy drženy v otroctví strachu před smrtí. Co tedy můžeme očekávat po smrti? Jak se můžeme dozvědět pravdu?

V několika předcházejících biblických besedách jsme probírali biblické učení o posmrtném životě. Našli jsme, že Bible má velmi mnoho co říci ne tento předmět a říká jasně že:
· Smrt je Boží trest pro člověka za jeho neposlušnost
· Skrze Boží prokletí se Adam stal smrtelným a tak, i my zemřeme a navrátíme se zpět do země, do stavu, kdy nevíme zhola nic.
· Neexistuje nesmrtelná duše nebo podstata, která by existovala po smrti těla.
· Jediná naděje do budoucna je víra v Pána Ježíše Krista, který vzkřísí mrtvé a dá věřícím nesmrtelnost, až se vrátí na zem.
V této přednášce se podíváme podrobněji co Bible učí o vzkříšení. A toto učení porovnáme s jinými teoriemi o posmrtném životě a pokusíme se dát odpovědi na otázky.
Posmrtný život

Řekněme, že jsou čtyři možnosti nebo teorie co se stane, když zemřeme.
1. Úplný zánik – neexistuje žádný život po smrti
2. Nauka o stěhování duší do duchovního světa
3. Reinkarnace – převtělování, opakované zrození a smrt
4. Vzkříšení – mrtví vstanou až Pán Ježíš přijde
Co je pravda?

Jak v tomto množství názorů, je možné najít pravdu? Jaké máme důkazy? Slyšeli jsme o lidech, kteří byli blízko smrti. O dětech nebo pacientech pod hypnózou, kteří si pamatují minulé životy. Můžeme promluvit s médium, spiritualistou, který tvrdí, že může mluvit s mrtvými. Můžeme se však spolehnout na tato tvrzení? Mnohdy si jejich tvrzení vzájemně odporují a jsou nepřesná. Toto vše je založeno na psychických efektech, o kterých málo víme.
Nyní to porovnáme se spolehlivým svědectvím učení Bible. Namísto zmateného filozofování a nejistých povídek pocházejících z lidských myslí, je tu Bible, jasná prostá pravda, neboť' autorem je náš Stvořitel Bůh.
Jestliže věříme v existenci Hospodina, který nás stvořil z určitého důvodu, není bezdůvodné říci, že nám Bůh dá vysvětlení o životě – proč žijeme a umíráme? Samozřejmě Bible nám dává odpověď'! Proto máme Bibli.
​.
Co nám Bible říká?

„Nedivte se tomu, neboť' přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.“ - Jan 5,28-29
„... a tak jako oni mám naději v Bohu, že jednou spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu.“ - Skutky 24,15
Ježíš byl vzkříšen. To samo je nejsilnějším důkazem, že vzkříšení se opravdu stalo. Je to historická skutečnost, že Pán Ježíš byl ukřižován a o tři dny později byl vzkříšen, jak sám řekl, že se stane a vidělo ho mnoho svědků. To je důkazem, že křesťanské učení je pravdivé.
​.
Co je vzkříšení?

Můžeme se ptát – jak vstanou mrtví? Slovo pochází z řeckého slova „anastasis“, které míní, „vstát znovu“.
Bible popisuje vzkříšení jako procitnutí ze spánku:
„V oné době bude vyproštěn tvůj lid, každý, kdo je zapsán v Knize. Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.“ - Daniel 12,1-2
„Tvoji mrtví obživnou, má mrtvá těla vstanou!
Probuďte se, plesejte, kdo přebýváte v prachu!
Vždyť' tvá rosa je rosou světel, porazíš i zemi stínů.“ - Izajáš 26,19
Podrobnou odpověď' na otázku nám dává apoštol Pavel v 1. listu Korintským 15v35-54. Vysvětluje, že budoucí vzkříšení těla je podobné proces jako když vzejde holé zrno pšenice nebo nějaké jiné rostliny.
„Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. Co je zaseto v ponížeností, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci. Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní.“ - 1.Korintským 15,42-44
Vzkříšení je – jako když vzejde zrno – potom nastane proměnění těla přirozeného, smrtelného na tělo nové, duchovní – nesmrtelné. Znovu o tom Pavel mluví:
„Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: ,Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!‘“ - 1.Korintským 15,52-54
„Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme pod těžkým břemenem, neboť' nechceme, aby z nás bylo svlečeno naše pozemské tělo, nýbrž aby přes ně bylo oblečeno nebeské, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.“ - 2.Korintským 5,4

I těm, kteří budou žít, promění jejich těla na nesmrtelné a to v době vzkříšení mrtvých:
„Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice.“ - 1.Korintským 15,51-52
Jaké to bude tělo? My pouze víme, že bude stejné jako měl Ježíš po jeho vzkříšení. Písmo praví, že "jako prvý vstane z mrtvých".
„... Mesiáš má trpět, jako prvý vstane z mrtvých a bude zvěstovat světlo lidu izraelskému i pohanům.“ - Skutky 26,23
„... Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit.“ - Filipským 3,20-21
„Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.“ - 1.Korintským 15,20
My víme, že Ježíš nebyl vzkříšen, jako duch, poněvadž to řekl svým učedníkům. On jim ukázal, že má maso a kosti, že se ho mohou dotknout a že může jíst.
„Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: ,Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť' jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.‘
To řekl a ukázal jim ruce a nohy. Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: ,Máte tu něco k jídlu?‘ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a pojedl před nimi.“ - Lukáš 24,37-43
Též víme, že se náhle objevil nebo zmizel, prošel zavřenými dveřmi a stěnou. Toto bylo 'duchovní tělo' nebo přijal 'božskou přirozenost' jak píše Petr (2.Petr 1,4). Můžeme předpokládat, že podobné tělo mají andělé. Samozřejmě nikdo z nás takové tělo nikdy neviděl, a proto nemůžeme všemu rozumět:
„Milovaní, nyní jsme děti Boží: a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jak jest.“ - 1.List Janův 3,2
„Ale jak je psáno: ,Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují‘“ - 1.Korintsýkm 2,9
Kdy se to stane?

V mnohých verších se dočítáme, že vzkříšení nastane při příchodu Pána Ježíše Krista za zem:
„Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve.“ - 1.Tesalonickým 4,16
„... v Kristu všichni dojdou života. Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho.“ - 1.Korintským 15,22-23
Také víme, že Ježíš bude soudit vzkříšené i živé:
„Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí: tehdy se člověku dostane chvály od Boha.“ - 1.Korintským 4,5
„Před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, tě zapřísahám pro jeho příchod a jeho království:...“ - 2.Timoteovi 4,1
„Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.“ - Římanům 14,10
Kdo bude vzkříšen?

Ne všichni lidé, budou mít naději na vzkříšení. Mnozí budou vzkříšení, někteří budou odměněni a někteří zavrženi na soudu.
„... musí se přidat k pokolení svých otců, kteří nikdy nezahlédnou světlo.“ - Žalm 49,20
„,... zemské správce a bohatýry a usnou věčným spánkem a neprocitnou‘ je výrok Krále, jehož jméno je Hospodin zástupů.“ - Jeremiáš 51,57
„... Mrtví neobživnou, stíny nepovstanou, neboť' jsi je ztrestal, zahladils je, každou památku na ně jsi zničil.“ - Izajáš 26,14
Boží záměr je, aby bylo kázáno lidem celého světa evangelium. Ti, kteří uslyšeli a uvěřili a přijali nebo nepřijali Boží nabídku, jsou "zodpovědní" před Bohem a budou vzkříšeni z mrtvých.
„Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“ - Marek 16,16
„Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích.“ - Jan 15,22
Co se stane s těmi, kteří budou zavrženi?

Toto není lehká otázka. Víme však, že to bude spravedlivé. A bude to velice zoufalé. Bible to líčí jako trest v žáru ohně. V knize Zjevení je nám to popsáno jako "druhá smrt". Z toho vyplývá, že znovu zemřou.
„Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven.“ - Lukáš 13,28
„... a vás utiskované spolu s námi vysvobodí, až se zjeví Pán Ježíš z nebe se svými mocnými anděly, aby v plamení ohně vykonal trest na těch, kteří neznají Boha, a na těch kteří odpírají poslušnost evangeliu našeho Pána Ježíše. Jejich trestem bude věčná záhuba, ,daleko od Pána a slávy jeho moci‘...“ - 2.Tesalonickým 1,7-9
„Jestliže svévolné hřešíme i po tom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem a ,žárem ohně, který stráví Boží odpůrce‘.“ - Židům 10,26-27
„... Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.“ - Zjevení 21,8
Dobrá zpráva – poselství evangelia

Vidíme, že v Bibli nám Bůh dává jasnou odpověď' na naše otázky o posmrtném životě. Stačí nám číst Slovo Boží a uvěřit této zprávě.
Naděje na zmrtvýchvstání, byla vždy nadějí věřících, neboť' v Ježíši je vzkříšení z mrtvých. To je poselství apoštolů:
„... rozhořčeni, že učí lid a hlásají, že v Ježíši je vzkříšení z mrtvých.“ - Skutky 4,2
„... Tak soudili, protože Pavel kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání.“ - Skutky 17,18
Bůh po nás žádá, abychom uvěřili tomuto evangeliu, obrátili se a nechali se pokřtít ve jménu Ježíše Krista.
„Ježíš jí řekl: ,Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?‘“ - Jan 11,25-26
„... a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den. Neboť' to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den“ - Jan 6,39-40
A toto je ta dobrá zpráva, kterou vám dnes přinášíme i my.

29/06/2020

"Víra, která dává smysl" - Todd Treadway

Kapitola 7 - Ďábel, velký žalobce

Ohledně Krista, kniha Židům prohlašuje:

“Protože děti spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla...” (Židům 2:14)

Protože záměrem Kristovi smrti bylo zničit ďábla, pokud máme správně pochopit dílo Ježíše Krista, musíme správně porozumět ďáblu, kterého přišel zničit.

Bežným názorem je, že ďábel nebo Satan je vzpurný anděl, který byl před mnoha lety svržen z nebe a nyní se svými legiemi pracuje na podvrácení lidí tím, že je pokouší ke spáchání hříchu. Takový názor, ale neodpovídá zdravému rozumu a jasnému učení Bible. Jestliže “Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna” za nás, jak by mohl dovolit existenci zlé nadpřirozené bytost, jejímž jediným záměrem je nás zničit?

Opravdu! Bible nikde neříká, že by takováto bytost existovala. Používá slova “ďábel” nebo “Satan”, ale Bible nám nikde jasně neříká, že by ďábel byl padlý anděl ani nám nedává jasné informace o jeho údajném původu. Co je tedy biblický “ďábel”?

Židům 2:14 citovaný na začátku této kapitoly nám dává důležitý klíč. Říká nám, že Ježíš, skrze svou smrt, “zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla.” Biblická definice ďábla je tedy: “Ten, kdo vládne smrtí”. Kdybychom mohli říct, že někdo vládne smrtí, potom by to byl samotný Bůh, protože smrt byla ním ustanovena a pouze on sám má moc ji na někoho uvalit. Ale co způsobuje, že Bůh je pohnut k takovému jednání vůči lidem? Existuje jediná odpověď: Hřích. Hřích je to, co má moc skrze smrt, protože hřích a pouze hřích, vede lidi ke smrti. Podívejme se na následující verše:

“Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.” (Římanům 5:12)

“...dokonaný hřích plodí smrt.” (Jakubův 1:15)

“Zbraní smrti je hřích...” (1 Korintským 15.56)

“Zemře ta duše, která hřeší...” (Ezechiel 18:4)

“Mzdou hříchu je smrt...” (Římanům 6:23)

Někdo by mohl namítnout: “Je pravda, že hřích je příčínou smrti, ale kdo nás pokouší ke hříchu? Není to práce napřirozeného ďábla?” Málo otázek může být zodpovězeno Biblí takhle přímo:

“Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.” (Jakubův 1:14-15)

Můžete si všimnout, že slovo “ďábel” v Novém zákoně pochází z řeckého slova diabolos, které prostě znamená pomlouvač nebo žalobce. Podobně hebrejské slovo satan znamená protivník. Obě slova se mohou vztahovat na lidské protivníky, jako když Ježíš řekl Petrovi: “Jdi mi z cesty, satane!” Ale v širším smyslu, Bible užívá těchto slov k personifikaci největšího lidského protivníka. Toho, který na nás žaluje před Bohem – naše vlastní hříšnost.