16/05/2026
Třetí a poslední královské zastavení jsme prožili už v cíli, v kostele sv. Václava v Mníšku pod Brdy. Tam jsme přemýšleli o tom, že na cestě jsme bratři a sestry, není radno chodit člověku samotnému. Křesťanská královská důstojnost vlastně stojí nejprve na bratrství. Že to není vždy samo sebou, a někdy se něco nepovede, vysvětlil P. Václav při promluvě. Po krátkém připomenutí původu jména města Mníšek (bratři benediktini stáli u obnovy osady a později tedy dnešního města) jsme si povídali o dvou „mníšcích,“ také benediktinech, kteří se dnes ráno vydali na pouť, ale nepodařilo se jim během cesty setkat. Setkali se až v cíli. Ve všem lze nalézt stopy lidské důstojnosti. I v nečekaných ztrátách. Oni totiž nešli dva, ale tři. Je dobré putovat s druhými. Jeden z nich nesl třetího „bratra.“ „Bratra krále,“ dřevěnou sošku krále, kterou v Břevnově už dobře známe. Král se tak stal i bratrem. Toto konkrétní zpodobení nám pomohlo pochopit lidskou důstojnost v tom, že i když se něco nepodaří, lze stát vzpříma za všech okolností třeba že potíží je hodně, klidně i celý „trám.“ Sice bez koruny, ale důstojně. Královsky tedy pro nás dnes znamenalo i bratrsky.
