ECM Plzeň1 - Lochotín

28/04/2026

Kdo chcete jet s námi na YEC Plzeň tak neváhejte a přihlašte se. :) do tohoto čtvrtka máte dokonce lepší cenu 🙌 Pro více info a přihlášky jděte na www.yecplzen.cz

Srdečně vás zveme na týdenní pobyt s výukou angličtiny pro teenagery od 13 do 20 let. Více na www.yecplzen.cz

26/04/2026

Rozkvetlá nálada nedělního rána v Bolevci. U Matoušů vykvetla nevěsta.

05/04/2026

Hledání Ježíše
Všichni učedníci jsou po brutálním ukřižování Ježíše zmatení. Jejich mistr byl zabit. Drama ukřižování, včetně Petrova zapření, otřáslo jejich světem. Ale do jejich zoufalství svitne naděje. Přichází sám Ježíš. Živý a mocný. Ze všech lidí se nejprve ukáže Marii. Marie jde ráno ke hrobu a vidí, že je prázdný. Pak také běží ke hrobu s Petrem a Janem. Všichni tři se přesvědčí, že hrob je prázdný. Petr s Janem odchází zpátky, ale ona zůstává. Pláče a hledá svého Pána. Je jí jedno, že Petr a Jan už odešli. Ona si jde svou cestou. Hledá Ježíše a nevadí ji, že je sama. Je nám příkladem, jak hledat Boha. Nemůžeme jen jít s davem a dělat to, co ostatní. Vztah s Bohem je velmi osobní. Nedá se okoukat. Tedy dá, ale pak už to není vztah s Bohem, ale jakási náboženská činnost. Marie hledá opravdově a pláče. A Ježíš se jí dá poznat. Osloví ji jménem a ona pozná, že to je její Pán. V její odpovědi je odevzdání. Kdo hledá Boha, musí být ochotný se úplně podřídit.
Kdo opravdu věří, že je Ježíš vzkříšený, ten hledá opravdově. Hledá tak, jakoby šel cestou, kterou ještě nikdo jiný nešel.
(podle Jan 20,1-18)

MM

========================
Název díla: Vzkříšení (The Resurrection), Jan 20: 1-23
autor: Donald Jackson
Tato iluminace, Zmrtvýchvstání (The Resurrection), zobrazuje Marii Magdalskou, která se setkává se Zmrtvýchvstalým Kristem. Barevná tkanina jejích šatů a slovo "Mistr" v hebrejštině zobrazené v její blízkosti demonstrují intenzitu tohoto zážitku. Zmrtvýchvstalého Krista vidíme jen zezadu, jak dále posiluje hlubokou zkušenost, kterou měla Máří Magdaléna, když jako první poznala Krista. Pozadí naznačuje prázdnou hrobku, přičemž ostatní se diví, co se stalo, a tři malé kříže v dálce slouží jako vzpomínka na ukřižování.
https://litpress.org/Products/GA000102NF/The-Resurrection?srsltid=AfmBOooz-K6IxY_7AhUd8F5EhP7FX3fSU8v1kBj8vNM-8vqj1c0k6-1i

04/04/2026

Bílá sobota (Lk 23, 50 - 56) - Ticho, které není prázdné
Bílá sobota je zvláštní den. Den, o kterém evangelia téměř mlčí. Jako by i samotné Písmo respektovalo to, co tento den nese – ticho, klid, zastavení. Je to den velkého ticha na zemi. Je to ticho, které přichází po kříži. Je to ticho, ve kterém doznívá bolest, strach i ztráta. Ten, kterého učedníci milovali a ve kterém viděli svou naději, je mrtvý. Leží v hrobě. A s ním jako by se zhroutily i jejich jistoty. Můžeme si představit, co asi prožívali: smutek, zmatek, obavy. Co bude dál? Neskončí to i s nimi stejně? Jejich Mistr, jejich opora, jejich směr – už není mezi nimi. Zůstává jen ticho. A samota.
Ale právě tady se začíná otevírat hlubší rozměr Bílé soboty. To ticho není jen prázdnotou. Je to ticho plné tajemství. Tajemství spásy. To, že Bůh mlčí, ještě neznamená, že nekoná. Právě naopak. Bílá sobota je dnem skrytého Božího jednání. Dnem, kdy se nic viditelného neděje – a přesto se děje to nejdůležitější. Bůh pracuje v hloubce, tam, kam lidské oči nedohlédnou. Mlčení má svou řeč. Někdy silnější než slova. Může nést naději, i když ji ještě nevidíme. Může být prostorem, kde se rodí něco nového.
A možná právě proto je Bílá sobota blízká i našemu životu. I my někdy procházíme obdobími, kdy se zdá, že Bůh mlčí. Kdy nevidíme odpovědi, kdy věci nedávají smysl. Kdy zůstává jen ticho.Tento den nás zve, abychom v tom tichu vydrželi. Abychom neutíkali hned k rychlým odpovědím. Abychom přijali, že i mlčení může být součástí cesty víry. Bílá sobota je také dnem očekávání. Celé stvoření jako by zadržovalo dech. Všechno už bylo řečeno – a přesto to poslední slovo teprve přijde.
A tak tento den stojí mezi bolestí a nadějí. Mezi křížem a prázdným hrobem. Mezi koncem a novým začátkem.
Ticho Bílé soboty není posledním slovem. Je prostorem, ve kterém se rodí vzkříšení.

LW

======================
Autor díla: JR Korpa (Javier Rodríguez Corpa), Španělsko
"Skrze jeho mlhavou estetiku navozuje atmosféru ticha a čekání." Obraz byl vytvořen jako moderní abstraktní dílo a je k dispozici v bezplatné fotobance Unsplash.

03/04/2026

Na Velký pátek jsme společně četli pašijní texty podle Matoušova evangelia a potom jsme slavili hody lásky.

03/04/2026

Mk 14,55 Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali.
Velký pátek. Všechny události, které se odehrály v líčeních evangelií, jsou prvním vrcholem velikonočních událostí. Bez nich by křesťanské Velikonoce nebyly. Ježíš byl zatčen, obviněn, souzen, odsouzen a popraven. V Apoštolském vyznání říkáme: „trpěl pod Pontiem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest…“
Tak, jak nám evangelia líčí Ježíšův soud, je zřejmé, že proces nebyl v žádném případě spravedlivý. Dva dny před jeho zatčením rozhodly náboženské autority o jeho zabití (Mk 14,1) a teprve potom hledaly svědectví, na jejichž základě by mohl být odsouzen. O důvodech, proč se velekněží odhodlali k takovému bídnému procesu, můžeme spekulovat. Snad se báli, že Ježíš vyprovokuje povstání, snad byli uraženi tím, že byla dotčena jejich autorita. To není tak podstatné. Odsouzení bez důkazů, bez řádného vyšetřování, bez věrohodných svědků, k tomu máme blízko i dnes. Na sociálních sítích jsme takových odsouzení svědky každodenně. Někdy se dokonce staneme terčem odsuzování. Zkušenost je to bolestivá.
Sebeklam spravedlnosti těch, kteří bez mrknutí oka odsuzují, je zvlášť lstivý. Podléhají mu téměř všichni. Člověk veřejně odsoudí druhého, čímž si dokazuje představu o sobě samém: „Já patřím na správnou stranu, já jsem čistý, já jsem morálně lepší“. Imunní proti tomuto sebeklamu není prakticky nikdo, ani duchovní pastýři, ani církevní autority.
Každá náboženská nesnášenlivost, každé sudičství znovu křičí: „Ukřižuj! Na kříž s ním!“ Lidský soud je bez pokory, spravedlnost bez milosti a vina bez vykoupení.
Kde je naděje, kde je dobrá zpráva? Ježíš nespravedlivý soud podstoupil, neobhajoval se, neodvolal se. Nevyhrožoval pomstou z nebes. Na popravčím kříži žádal o odpuštění pro ty, kteří jej odsoudili, kteří křičeli „Ukřižuj!“ Žádal o odpuštění pro celé lidstvo, pro nás i pro tebe.

======================
Název: Ecce Homo? (2023); akryl
Autor: Manoel Costa, Portugalsko
https://www.artmajeur.com/manoelcostaarts/pt/obras-de-arte/16964989/ecce-homo

02/04/2026

Poslední večeře, Mt 26, 17-29
Ježíš usedal k Pesachové večeři s tím, že moc dobře věděl, co se bude dít. Věděl, že jeden z jeho milovaných učedníků, ho zradí. Věděl, co se bude dít v následujících hodinách. Těžko můžeme znát pocity, které v sobě zažíval, ale asi ta celá večeře pro něj musela být ohromně těžká, když věděl, že za pár hodin bude tím Pesachovým beránkem, který prolije svou krev proto, aby zachránil lid před utrpením, zatracením. Při Pesachu se slaví památka záchrany Izraelitů od pohromy povraždění prvorozených dětí. Ochranou proti tomuto hroznému činu bylo pomazání dveří krví z beránka. Ježíš je tím beránkem, který musí být zabit, aby lidstvo bylo uchráněno a zachráněno. A právě v tu noc se něco zásadního mění. Nejde už jen o připomínku dávné záchrany, ale o záchranu, která se právě děje. Ježíš nedává jen chléb – dává sám sebe. Do obyčejného gesta večeře vkládá celý svůj život, svou lásku i svou oběť. A učedníci, kteří s ním sedí u stolu asi nechápou, co se děje. Nechápou, proč Ježíš mluví o zradě, proč používá slova: "Vezměte, jezte, toto jest mé tělo..." Přesto přijímají chléb a kalich, i když úplně nevědění, co to znamená. A to může být blízké i nám. Někdy ve svém životě zažíváme věci, kterým nerozumíme, nevíme, co se bude dít dál. Ale snažíme se být s Ježíšem. Zelený čtvrtek tak není jen o Ježíšově bolesti a vědomí blížící se smrti. Je i o jeho nepochopitelné lásce k učedníkům, lidem. Vypráví nám o tom, že i tváří v tvář zradě, strachu a utrpení se rozhoduje Ježíš dávat. Dává sám sebe těm, kteří ho za chvíli opustí, zradí. Možná je to výzva pro nás si dneska uvědomit, co nám Ježíš dává, přestože ví, že jsme schopní ho zradit, zapřít... Jemu na tom nezáleží, přichází se svojí láskou a dává se nám znovu a znovu.
LW.

===============
Název: Poslední večeře
Autor: SannisaArtGallery
Moderní dekorativní plátno inspirované kubistickým stylem Pabla Picassa. https://www.etsy.com/de-en/listing/1697515448/abstract-original-colored-figures-oil?ref=shop_home_active_10&pro=1&frs=1&logging_key=d12e247677524505aae169562bad43237c730473%3A1697515448

01/04/2026

Na Škaredou středu se podle tradice mračil Jidáš na Ježíše. Písmo ale klade na tento den dvě události. Především zradu Jidáše. Jidáš se pro zradu rozhodl pravděpodobně proto, že neunesl skutečnost, že Boží království, o kterém mluvil Ježíš, nebude politické království. Události se začaly odvíjet jinak, než čekal. A vyřešil to úplně špatně. To se nám, lidem, stává, když máme duchovní přesvědčení, „přes které nejede vlak“ a nejsme ochotni své či svá přesvědčení změnit. Škoda. Když nezměníš své přesvědčení, které je jiné než ti Ježíš říká, nemůže to dobře dopadnout.
Druhá událost, kterou dva evangelisté (Matouš a Marek) v tomto dni zmiňují, je pomazání nohou Ježíše v domě Šimona velmi drahou mastí či olejem, a to bezejmennou ženou, která zřejmě velice jasně věděla, proč to má udělat. Učedníci i okolí ji naprosto nepochopili; měli za to, že je to mrhání penězi. Ale byla to nesmírná úcta vůči Ježíši před jeho smrtí a proto jí Ježíš bránil a ocenil.
Jak rozdílně se můžeme, my lidé, chovat podle toho, jestliže se necháme nebo nenecháme řídit Božím Duchem!!

ZE

==========================
Název: Pomazání v Betanii
Autor: FaithArtCreation (Paříž)
Jemná akvarelová malba s využitím zlatých odstínů pro zdůraznění světla a duchovního rozměru
https://www.etsy.com/ie/listing/4339457193/anointing-at-bethany-print-mary-and

31/03/2026

Co dělal Ježíš většinu posledního týdne na Zemi? Přel se s odpůrci a povzbuzoval své věrné. Povzbuzoval učedníky tím, aby se podívali na současnost skrze konec věcí. Ve světě máte soužení, ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn. Konec tu není chápán negativně, ale kladně. Je to konec zla, soužení, válek, lidské zvůle, šikany, týrání a nespravedlnosti.
Ježíš řekne: “Bděte, neboť nevíte, kdy ten konec přijde.” Co znamená bdít, tedy být vzhůru? Znamená to probudit se ze svého spánku, kdy si omlouváme své jednání, jak se nám hodí. Bdít znamená vidět realitu, ne nějaký sladký sen.
Ježíše na konci týdne nespravedlivě odsoudí, vysmějí se mu a nechají zabít jako zločince. Jak kruté! Kdo se probudí, vidí jiný obraz. Kdo vidí svou bídu, ví, že potřebuje zachránit.
Tak buď se budeme během velikonočního týdne s Ježíšem přít a vysvětlovat mu, jak se mýlí, jako to dělají jeho odpůrci. Že prostě není “up to date” že je prostě “mimo”. Nebo si přiznáme naši lidskou bídu, náš omyl, naši tvrdost a zlobu… takovou bídu, která Spravedlivého dohnala na kříž.

(podle Mk 13,24-37)
MM

===================
Název díla: Keep Awake (Bděte)
autor: Lauren Wright Pittman.
Dílo je inspirováno biblickým textem Marek 13:24-37, který vyzývá k bdělosti. Obraz zobrazuje velké oko, které má v zornici hodiny bez čísel, obklopené kosmickými a abstraktními motivy. Umělkyně použila akryl a tuš na plátně, aby vyjádřila pocity nejistoty a nutnosti být ve střehu. Dílo je dostupné jako digitální tisk nebo plakát pro využití v rámci duchovní služby. https://sanctifiedart.org/original-art/keep-awake

30/03/2026

Modré pondělí je podle tradice modré podle očekávání (na) Pána Ježíše Krista. Ale tento den se pojí především s vyčištěním chrámu Ježíšem poté, co slavně vjel na oslátku do Jeruzaléma. (Lk 19,45.46)
Proč to drama? Důtky, zpřevracené stoly směnárníků, … Proč ta „novota“, když po staletí to na chrámovém nádvoří tak bylo, aby to židovští poutníci z celého tehdejšího světa měli o svátcích pohodlnější a mohli si rozměnit svou domovskou měnu za ty správné peníze a opatřit si obětní zvíře?
Ježíš po neslýchané spoušti, kterou způsobil, má dvě jasné odpovědi: 1. Kdokoliv si z bohoslužby udělá živnost, setká se s Ježíšovým hněvem. 2. Kdokoliv bude bránit lidem „zvenku“ přijít co nejblíže tam, kde Hospodin jedná s člověkem a místo přijetí se setká s dobytčím trhem, ten se také setká s Ježíšovým hněvem.
Včera jsme vešli do svatého týdne. Nenechejte si žádným kšeftem a kraválem vzít užitek z Boží blízkosti!

ZE

============================
Název: Kristus převrací stoly lichvářů; 2015
Autor: Peter Winfried (Canisius) Koenig
Peter Koenig (1939) je katolický umělec, jehož cílem v životě je „malovat drama, romantiku a poezii posvátné knihy“ (https://www.pwkoenig.co.uk/). V této moderní reprezentaci očisty chrámu drží Ježíš bič, když odhání ovce, které jsou prodávány pro oběti. Holubice byly uvolněny a chaoticky létají nad lidmi, jejichž výrazy jsou směsi šoku, hrůzy, podráždění a hněvu. Ježíš převrátil stoly a peníze se rozsypaly kolem. Tento obraz inspiruje diváky, aby přehodnotili, co znamená být církví v dnešní společnosti. Měla by být církev místem zisku (doupě zlodějů) nebo by měla využívat své zdroje pro dobro lidí? Měla by využít potřebné, nebo by jim měla pomoci? Měla by být církev vykořisťovatelskou ekonomickou institucí nebo církví oddanou zmírnění utrpení všech utlačovaných národů?
https://diglib.library.vanderbilt.edu/act-imagelink.pl?RC=58520