Je to víra v živého Boha, jenž vytváří s lidmi vztah, mluví s nimi a jedná s nimi, rovněž tak oni s ním. Zkušenost víry vede k jejímu vyznávání, což se děje po mnohá staletí. Z těch nejvzácnějších byla vytvořená sbírka, biblický kánon. My, evangelíci, jej máme ve velké úctě, naše víra z něj čerpá posilnění, moudrost, slyší z těch vyznání Boží promlouvání. Na základě biblických svědectví můžeme B
oha znát jako tvořitele života, jako toho, jenž vstupuje do našeho příběhu, nese s námi jeho tíhu, zachraňuje ze zahynutí, přináší naději vzkříšení do lidského umírání. Člověku je stále blízko a svým působením, láskou, milosrdenstvím, pokojem působí v lidské společnosti a odhaluje i uprostraňuje hodnotám, jako je smíření, solidarita, empatie, tolerance a hluboký respekt ke všem lidem a všemu životu. Na to my lidé chceme odpovědět svým životním vyznáním, netoliko slovy, ale i odpovědným a zároveň radostným životem. Děláme to každý sám i ve společenství Korandova sboru. Základem sborového života jsou nedělní bohoslužby. K výkladům Bible se scházíme na biblických hodinách, které jsou zvlášť pro dospělé, pro mládež a pro děti. Svoje pravidelné schůzky má rodičovský klub a klub seniorů, schází se také střední generace. Pořádáme rodinné neděle se společným obědem, různé sborové besedy a přednášky, společné výlety, letní tábor a vánoční dětskou besídku. Vysluhujeme svátosti večeře Páně a křtu, sloužíme požehnáním sňatků i pohřebními bohoslužbami. Připravujeme hudební nešpory. Vykonáváme pastorační návštěvy a rozhovory s těmi, kdo se octli v těžké životní situaci. Vydáváme sborový zpravodaj. Účastníme se ekumenických aktivit ve městě. Svoje prostory půjčujeme k pořádání koncertů, seminářů a jiných veřejných shromáždění. Naše budovy jsou památkově chráněné, jde o mimořádnou funkcionalistickou architekturu období první republiky. Jsme partnerem střediska Diakonie ČCE, které poskytuje potřebné sociální služby. Všechna shromáždění v Korandově sboru jsou otevřená veřejnosti a naše služby nejsou jenom pro členy sboru. Jsme součástí církve, která se od svého vzniku v roce 1918 přiznala ke čtyřem protestantským vyznáním. Tím dala jasně na srozuměnou, že není církvi úzce konfesijně uzavřenou, nýbrž že bude místem otevřeným všem hledajícím. Jsme společenství na cestě, které utváří svůj životní projev v rozhovoru s Bohem, jenž putuje s námi a v sesterském a bratrském soužití s lidmi a vším stvořením.
