30/10/2022
Když přes potíže a stíny světa mají lidé k sobě blíž
výběr z adventního zamyšlení Královehradeckého biskupa Pavla Pechance z 1.12.2021
"Buďte bdělí, vyzývá nás náš Pán. Včera dopoledne svítilo slunce, ale jinak bývá počasí takto v našich končinách povětšinou na počátku Adventu poněkud spíše ospalé. Příroda vstoupila do zimního spánku, útlumu s mnoha souvislostmi. Člověk, lidské společenství, tak docela spát ale nemůže. Je toho hodně, co se musí "zařídit". Jsou to drobnosti, ale jsou v sumáři podstatné, jako třeba, že motoristé musejí přemýšlet, zda už mají přezuté pneumatiky, u silničářů je zapotřebí, aby měli plné sklady posypových hmot, a my všichni ve skříni máme mít připravené svetry a v botníku vhodnou obuv. V poklidu dřímat, šetřit energii a spát tak docela prostě nemůžeme, na rozdíl od přírody.
Bdělost, k níž jsme Kristem vyzýváni, má ovšem víc než světský či tělesný rozměr spíše na zřeteli duchovní stránku. Co vše si pod duchovní bdělostí takto v Adventu představit? Slyšeli jsme z evangelia Ježíšovo proroctví: "Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět." (L 21,25-26) Něco takového se nedobře poslouchá. To raději posloucháme čtení z proroka Jeremjáše o tom, že přijde na svět Král spravedlivý a všichni pod ním budou v bezpečí...
Ježíš, náš Pán a Král nám ovšem nikterak nezastírá skutečnost světa, který je plný nejistot. Konec života i konec světa je stále připraven pro všechna pokolení. Podobenství, které Ježíš vypráví svým učedníkům, je více než jasné. Vysvětluje se v něm tehdejším učedníkům a také i nám, že stačí se podívat na fíkovník nebo na jiný strom a snadno docházíte k poučení. Pokud strom vyhání listy, hned je na místě, abyste usoudili, že léto je blízko. A stejně tak všichni Ježíšovi učedníci mají, bez cizího poučování pochopit, že Boží království je blízko, když se dějí všechny ty "hrůzy světa". Jinými slovy každá generace lidí musí počítat s koncem světa a s koncem života. Mají být připraveni a mají se modlit, aby měli sílu stát plni naděje i přes veškeré možné utrpení světa.
To je také i hlavním poselstvím evangelia: Boží království je blízko i přes veškerou možnou nouzi našich dnů. - Věříš tomu a necháváš růst vzájemné lásce? To všechno jsou zcela praktické otázky, sestry a bratři.
Apoštol Pavel v listě Tesalonickým se modlil za tamní církev, aby našla odvahu a mohlo se doplnit to, co chybí víře, aby byli všichni bezúhonní a svatí před Bohem naším Otcem, až přijde Pán Ježíš. Blízkost Božího království se dá vypozorovat jen, když láska mezi lidmi roste. Když, i přes všechny potíže a stíny světa - mají lidé k sobě blíž. Církev je proto předpolím Božího království. A buď je láska v církvi patrná, anebo se církev zabývá jen svými prázdnými obřady.
Láska může růst. Advent, i přes chladné počasí, může být hřejivou výzvou...
Lidé si mohou být blíž i přes všechna pozemská omezení a zábrany. Smíme být blízko Bohu díky Kristu, pokud naše víra, naděje a láska nespí. Amen "
Jr 33,14-16; 1Te 3,9-13; L 21,25
