03/09/2026
📚 Tuto neděli 6. září zveme všechny školáky, aby přišli na mši v 9:30 se svou aktovkou. Na konci mše budou aktovky požehnány.
Ale proč vlastně nechávat žehnat aktovku? Zeptejme se na to fr. Damiána… 🙋♂️
✨ Proč si nechat požehnat aktovky?
Požehnání nechává vstupovat Boží působení také do všedních záležitostí života, a proto se týká na prvním místě lidí, na druhém místě věcí, které člověk užívá. Proto nejde jen o požehnání aktovek, ale především všech osob spojených se školou: žáků, učitelů, vychovatelů a ostatního personálu.
✨ Jaké požehnání si dítě vlastně odnáší?
Každé požehnání je hlavně díkem za Boží dary, které pak ovlivňují náš život. Pro děti to může znamenat hlavně to, že i práce spojená se školou je Boží dar (i když to tak často necítíme) a že věci spojené se školou můžeme, ba máme používat k dobru - a hlavně že na to nejsme sami, že Bůh nás pořád chrání a vede světlem Ducha svatého, kterého také při žehnání vzýváme.
🙏 Jak může dítě na prvním stupni žít svou víru ve škole?
Život z víry není něco extra mimo běžný život: naopak je to úplně běžný život, a přitom ne zcela běžným způsobem: pravdivě a jasně, bez podvádění, posmívání, šikanování druhých atd. Tím je často neobvyklý, a zpočátku se proto dítě může cítit trochu jako exot včetně posměchu nebo šikanování, a v tom potřebuje pomoc učitelů a rodičů; pokud ale žije opravdově, tak se to vždycky nakonec projeví úctou druhých.
💛 Máš nějakou radu pro rodiče a učitele, jak mají provázet děti v jejich cestě za „Ježíšovými přáteli“?
Vážit si upřímnosti a každé dobré snahy, i když třeba nevede k velkým vnějším výsledkům - prostě víc vidět to vevnitř, ne hlavně výkon a známky (a nebát se kvůli tomu opouštět své představy o dětech).
🎒 Máš nějakou vzpomínku z doby, kdy jsi byl školákem? Nějaké svědectví, které jsi tehdy mohl dát?
Od malička jsem byl dost nemocný a fyzicky slabý, ale nakonec se ukázalo důležitější snažit se být nejen pro sebe, ale pro druhé. V tom mě třeba hodně podržela naše češtinářka (komunistka), když veřejně ocenila to, že jsem před hodinou zavázal boty spolužákovi, který měl ruku v sádře. Na druhé straně jsem zažil i nepříjemné ústrky, když jsme na druhém stupni, od šesté třídy, byli mezi 32 žáky ve třídě jen dva, kteří jsme chodili do náboženství, ačkoli tam byli další z věřících rodin - rodiče se ale v době normalizace rychle "přizpůsobili": ačkoli na konci školního roku 1968/1969 k prvnímu svatému přijímání ve farnosti šlo asi 40 kluků a 40 holek (ze čtyř základních škol), a proto mám z této události fotku jen kluků, za pět let z těch kluků chodilo do kostela jen šest. Tehdy nás třídní učitelka ve třídě vyvolávala, ať stoupnou ti, co chodí do náboženství, a byla k nám hodně jízlivá; to nebylo snadné.
🕊️Je nějaká krátká modlitba, kterou by se rodiny mohly modlit před odchodem do školy?
Zde se musím přiznat, že nevím: my jsme se během mého chození do školy takto před odchodem do školy jako rodina nemodlili, protože rodiče v tu dobu už byli v práci (maminka znovu šla do práce, když jsem jako nejmladší šel rok před školou do školky), a sourozenci měli často školu dřív nebo později než já. V tomto nemám žádnou zkušenost, což je škoda.
Děkujeme, fr. Damiáne, že jsi odpověděl na naše otázky.
Přejeme krásný začátek školního roku všem školákům, studentům i učitelům… 🌼📖
Těšíme se na vás v neděli!
Ilustrace vytvořená s pomocí umělé inteligence
