27/01/2023
Dnešní úvahu nad týdenní parašou začněme vyprávěním z traktátu Chulin (60b). Na počátku času, stvořil Hospodin Slunce a Měsíc jako dvě stejně velká a zářivá světla. Hloubavý Měsíc však nebyl spokojen a obrátil se k Božímu trůnu: „Pane světů, cožpak pod jednou korunou mohou vládnout dva králové? Měl by být jeden, jemuž bude ten druhý podřízen!“ „Na tom něco bude,“ dal Nejvyšší za pravdu Měsíci, a učinil ho, k Měsícově nelibosti, menším. „To ale není spravedlivé,“ postěžoval si Měsíc, „já k Tobě přijdu s dobrým úmyslem a Ty prokážeš větší čest Slunci?“ Hospodinu bylo Měsíce líto, a tak mu řekl: „Máš pravdu, dám Ti tedy privilegium, že budeš moct zářit nejen v noci, ale i ve dne.“ Což může každý z nás potvrdit, že když je měsíc i slunce ve stejný čas nad horizontem, můžeme vidět obojí. Ale ani s tím nebyl Měsíc spokojený a téměř se rozplakal: „Který blázen si za jasného dne svítí svíčkou? Takhle budu lidem pro smích...“ Milý Hospodin už nevěděl, jak Měsíc vyvést z chandry a tu ho napadlo: „Jednou budou mé milované děti Jisraele počítat svůj kalendář – dny a roky – podle tvého cyklu, Měsíčku!“ „Ale, Pane světů,“ opáčil uplakaný Měsíc, „oba víme, že děti Jisraele budou svůj kalendář řídit nejen podle mě, ale i podle Slunce, aby zachovávaly své svátky ve správné roční doby.“ Snažil se pak Nejvyšší ještě nějakou chvilku Měsíc utěšovat, ale marně, nic nezabralo. A tak pravil Hospodin všem zástupům andělů: „Nejde jinak, budu muset činit pokání, neboť jsem Měsíc umenšil a zarmoutil ho.“ Toto krásné podobenství o Boží pokoře nás spojuje s týdenním oddílem Bo (Ex 10:1-13:16). V něm se totiž seznamujeme vůbec s první micvou, kterou Svatý, budiž požehnán, přikázal Mošemu. Stalo se tak v jeden z největších okamžiků našich dějin, při východu z Egypta, při cestě ke svobodě, kdy se zrodil židovský národ. „Tento měsíc (nisan) budete mít za počátek měsíců, za první měsíc roku!“ Co nám chce Tóra říci? Dosud jste byli otroky pod vládou faraonů, nyní jste ale lid svobodný, který směřuje ke své vlastní zemi, ke svému domovu. Máte plnou autonomii nad sebou i nad vším kolem vás. Jste nyní pány svého času – takové privilegium nemá žádný otrok. Děti Jisraele si tak ustanovily vlastní lunisolární kalendář – řídící se pohybem dvou krásných světel na nebeské obloze. Lekce je to ale i pro nás: jsme lidé svobodní, páni a správci svého času. Mějme na paměti slova středověkého veršotepce Jehudy ha-Leviho: „Avdej ha-zman – avdej avadim hem. Otroci času jsou otroky otroků.“ Na tomto světě jsme jen na chviličku, času není mnoho, proto se nestaňme jeho poddanými, ale využijme jej tak, abychom život nepromarnili! A k tomu, samozřejmě, potřebujeme navrch boží pokoru, která nás staví pevně nohama na zem (Podle výkladu rabi Menaše Klimenta volně sestavil DS).
