29/10/2022
Bohoslužby se vzpomínkami na zesnulé 30. 10. 2022 MB
Texty: 4. Ezdráš 2,34n / Job 42,1-6 / Jk 4,13-15 / L 12,35-38 / L 12,32 / Ř 14,7n
Při dnešních bohoslužbách vzpomínáme na své nejbližší, které si už Pán povolal k sobě.
Připomínáme si i všechny svědky víry z minulosti, díky kterým se světlo víry dostalo přes
četné generace až k nám. Nechceme zapomenout ani na všechny sestry a bratry z naší
náboženské obce, kteří sedávali vedle nás a s námi v naší modlitebně.
Tyto listopadové dny však nejsou jenom vzpomínáním na zesnulé. Máme si znovu
uvědomit i svou vlastní konečnost a ujistit se nadějí, kterou nám nemůže dát tento svět –
zaslíbením věčného života.
Četli jsme Ježíšovu výzvu k připravenosti: „Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří.“ (L
12,35). Motiv bdělosti a připravenosti se objevuje v mnoha Ježíšových podobenstvích. Je
to zásadní motiv adventu, který začíná za 4 týdny.
Na co máme být připraveni? V adventu je to první příchod Pána Ježíše (jeho narození),
ale i na jeho druhý příchod ve slávě a k soudu, který ohlásil. A právě o to jde i v dnešním
podobenství. A dnes si připomínáme ještě další důvod k připravenosti na setkání s naším
Pánem – setkání, až skončí naše fyzická přítomnost na tomto světě.
Pán Ježíš ve svém podobenství vychází opět ze zkušenosti tehdejší doby, z věcí
známých jeho současníkům: Je nějaký pán, má dům, pozemky nebo statek, má
služebnictvo a odjede (v podobenství se zmiňuje svatba, a ta v Ježíšově době trvala mnoho
dní). Služebnictvo si nemůže říci: „Hurá, pán je pryč, tak máme pohov, nemusíme nic
dělat.“ Vše musí běžet jako by pán byl přítomen a vše musí být připraveno na pánův
návrat. Protože se však neví, kdy se pán vrátí, musejí být služebníci stále v pohotovosti.
Pán může zaklepat na dveře v jakoukoli dobu, i po půlnoci, a dokonce při rozednění. A tak
musí stále, alespoň někdo, bdít, udržovat světlo v lampách, aby pánovi ihned otevřel.
Jistě chápeme smysl tohoto podobenství. Pán Ježíš už tu byl v lidském těle (to je jeho
první příchod), pak odešel k nebeskému Otci, ale zaslíbil, že se vrátí. Nevíme ale kdy, a
tak máme být stále připraveni, máme ho stále očekávat. To je onen adventní motiv. Ale
dnes si připomínáme ještě jeden důvod, proč máme být stále připraveni: Protože nevíme
dne ani hodiny, kdy si nás (každého z nás!) Pán zavolá a my budeme vydávat počet ze
svého života.
Všichni to známe, alespoň my starší: Člověk si uvědomuje, jak je ten lidský život
krátký, jak rychle uběhl, co vše člověk v životě „zpackal“ a už to nejde vrátit. Proto mají
být tyto listopadové „dušičkové“ dny bilancí, abychom si uvědomili, na čem opravdu v
životě záleží a byli připraveni.
Smiřme se s Bohem a, pokud na nás záleží, i se svými bližními. A přijměme do srdce
biblické ujištění, že nás nic, ani smrt, nemůže odloučit od lásky Boží, která je v Kristu
Ježíši, našem Pánu. Amen.
Libuše Kopřivová