04/09/2026
V sobotu 5. 9. proběhne v Galerii Benedikta Rejta v Lounech v rámci Projektu Earday / Den Poslechu, který zkoumá poslech jako událost a zvuk jako médium pro budování komunity, uměleckého vyjádření i rozvíjení ekologického povědomí. Zvukové pole obrací pozornost k materialitě zvuku a k potenciálu hudebních i technologických nástrojů a objektů utvářet vztahy v prostoru nezávisle na lidských záměrech. Od 11 hodin vystoupím s přednáškou o Milanu Knížákovi, doplněnou řadou hudebních i anti-hudebních ukázek.
SCÉNÁŘ
1. AKTUAL 1967 (jako originální a svébytná kapela)
„Všechny skupiny tehdy hrály anglicky. To mi připadalo idiotské, zvlášť když ti lidi vůbec anglicky neuměli. Chtěl jsem oslovit normální publikum, proto jsem písničky psal česky. Taky jsem chtěl, aby byly jednoduché, v podstatě jenom hesla. Těžko jsem sháněl muzikanty, zvlášť v Mariánských Lázních. Občas se k nám někdo nakrátko přidal, ale když viděl, že to není ten hezký bigbít, který znal z rádia, brzo odpadl. Používali jsme rozostřeně laděné nástroje, pracovali jsme se zesilovači, aby pískaly, škrábali jsme na mikrofon, hodilo se zkrátka všechno, co tvořilo nějaký zvuk. Naprosto rovnocennou součástí produkce bylo využívání nejrůznějších předmětů - sirény, kolejnic, kbelíků naplněných sklem, štípání dříví a podobně. Regulérním nástrojem byla i motorka. Chtěl jsem divoký, barevný, disharmonický zvuk a protože syntezátory a samplery jsme neměli, museli jsme zajímavé zvuky hledat, kde se dalo.“ M.K.
MILAN KNÍŽÁK (a jeho vliv na český underground)
„Teprve po impulzu, který Aktual dal Plastic People na společném koncertě Suché u Nejdku, změnili repertoár i obsazení kapely. Oni hráli Velvety, když jsem je později slyšel v F Clubu, tak měli v repertoáru ještě nějaké Fugs a Walkin' The Dog od Rolling Stones. V Suché hráli v řízách a s ohni, to mi teda připadalo jako opičárna. Ale zase jediní, komu se naše vystoupení v Suché líbilo, byli někteří lidi od Plastiků. Jinak se to nelíbilo nikomu, obecenstvo by nás nejraději zabilo. Pod naším vlivem pak Plastici změnili image, sundali i ty příšerné řízy. Kdyby nebylo setkání s Aktualem, Plastici by vypadali úplně jinak. To samozřejmě platí pro DG 307 a Umělou hmotu, které byly přímým odleskem Aktualní kapely.“ M.K.
3. PROCES 1976 (aneb Už jsi čet / Mladý svět?)
Vážená redakce,
V 49. čísle, XVIII. ročníku MS, na straně 14 a 15, v článku "Magor" jsou publikována torza textů několika písní. Přesto, že to není nikde výslovně uvedeno, ze souvislosti vyplývá, že jejich autory jsou zmiňovaní členové skupin Plastic People, DG, nebo někdo z jejich okruhu.
Abych uvedl celou věc na pravou míru, prohlašuji, že útržky textů uvedených pod ztrapňujícími názvy jako "Je libo návod", "Autoportrét", "Lepší mariána než Mariána", "Recept..." a první část (až ke slovům "Na atomovou nemoc") "Beze slov ..." jsou mým dílem a soukromým vlastnictvím, nejsou nikde publikovány ani rozšiřovány a nebyly ani od r. 1968 nikde provozovány.
Žádám tím vlastně jen o napravení prohřešků proti autorskému právu (zakotvenému v autorském zákoníku), kterých jste se dopustili.
Doufám, že celou věc uvedete co nejdříve do pořádku.
Děkuji
Milan Knížák
4. BROKEN MUSIC (Bossa Nova Suite)
„Skladbu Bossa Nova Suite jsem osobně nahrával ve vídeňském studiu a to za pomoci dvou gramofonů s destruovanými deskami, dvou magnetofonů s předtočenými kazetami (na nichž byly nahrány mé dřívější kompozice k nejrůznějším účelům), dvou keyboardů, mikrofonu a klavíru. Až na velmi drobné detaily byla skladba nahrána "živě". Reprezentuje tedy (v autorské koláži) více typů mé hudební činnosti, které však jsou někdy v tomto hudebním zpracování samozřejmě méně čitelné. Rád bych poukázal na destruovanou hudbu, tzn. hudbu vznikající přehráváním poškozených, rozdrásaných, přelepovaných, kombinovaných a jinak destruovaných desek.“ M.K.
AKTUAL 2017 (comeback po 50 letech)
„Je to pravda, že jsem kdysi používal velkou hůl, poněvadž jsme zkoušeli ve staré prádelně ve které bylo, když jsme tam natahali naše nástroje, minimum místa. Stál jsem na schodech a tyčí jsem do nich bodal v případě, že to prznili nad míru. Malé prznění bylo žádoucí. Dnes už hůl nepotřebuji. V současné době máme standardní vybavení a podstatně lepší muzikanty a navíc jsem léty zlenivěl, tak se spíš jen domlouváme. Všechno, co se dělá znovu nebo v jiném čase či s jinými lidmi, není to samé. Určitě vkládáme do současné interpretace odlišné rysy, i když se o to nesnažíme. Dnes hlavně existují dokonalejší technické možnosti. Aktual nikdy neměl aparaturu, na kterou by zahrál tak, jak si představoval.“ M.K.
5. ŽENSKÁ DESKA (poslední nahrávka Milana Knížáka, 2025)
„Písničky jsme napsal kolem roku 1990, důvodem byla nespokojenost s populární hudbou, která zahlcovala životní prostor. Složil jsem tehdy pár šlágrů, připadalo mi to docela zábavné. Napsal jsem je pro různé zpěváky, řekl jsem si, že bych to mohl zkusit jako skladatel pop music a docela mi to šlo. Nejkrásnější by pro mne bylo, kdybychom uměli udělat dílo bez tlaku, bez protestu, jen z prosté životní radosti. A zase by ta radost nemusela být extatická, to znamená, že dílo by vznikalo za normálních okolností ničím neohrožováno, ničím neprotěžováno. To už jsme se asi odnaučili.“ M.K.
Program:
10:00-10:50 Zvuková procházka městem | Elia Moretti
11:00-12:00 Od atentátu na kulturu přes Broken Music až po křehké šansony. Milan Knížák na nahrávkách vydavatelství Guerilla Records | Vladimír Drápal
12:00-13:00 Trommel. František Kyncl | Poslech autentických autorských nahrávek Františka Kyncla s komentářem| Monika Immrová
14:00-14:30 Rezonance | veřejná zkouška skupinové performance
14:45-16:45 Zvukové performance v expozici| Michal Cáb | Lucie Páchová a Jan Karhánek | Martin Debřička |Martin Opršal
17:00 Rezonance | Skupinová performance na objekty v prostoru galerie
