Za válek o rakouské dědictví byl kraj na levém břehu Opavice (roku 1742 a s konečnou platností po sedmileté válce roku 1763) odcizen Koruně české a stal se součástí Pruského Slezska. Obnovený český stát, Československá republika, začala uplatňovat na mírové versailské konferenci nárok na část území Pruského Slezska, a tak mu na jeho požadavky byla přiřčena jen částečka odtrženého Slezska, tzv. Hlu
čínsko (důležitou roli v prosazování nároků na toto území sehrály také „Katolické Nowiny“ založené na kobeřické faře). Tento kraj byl k Československu připojen 4. února 1920. Není dostatečně známo, ve kterém století byla provedena christianizace tohoto kraje. Můžeme se domnívat, že křesťanství zapustilo své kořeny již v 9. století – v době cyrilometodějské. Tento dohad se dá zdůvodnit skutečností, že sousední Bolatice patřily velehradskému klášteru. Možná, že k upevnění křesťanství v těchto krajích přispěla i Přemyslovna Doubravka, dcera českého knížete Boleslava I., která na své cestě do Polska roku 965 dlela pravděpodobně na Hradci u Opavy, kde ji čekalo polské poselstvo. Podle místní ústní tradice bylo prý za jejího pobytu na Hradci pokřtěno větší množství obyvatel tohoto kraje. Doubravka měla ve svém doprovodu družinu kněží, kteří působili jako misionáři. V roce 1618 navrhla představená dominikánského kláštera Marta Bruntálská z Vrbna kobeřického faráře Jana Firleye pro obročí Bauerwitz (Bavorov), což svědčí jak o stáří kobeřické farnosti, tak i o tom, že se tato farnost v době církevních rozepří udržela ve vlastnictví katolíků. Dne 16. 5. 1639 byl uveden v úřad P. Franz Simon (ve zdejší matrice se praví, že tento měl mnoho předchůdců, jejichž jména nejsou zaznamenána).Můžeme se domnívat, že krátce po založení Kobeřic zde vznikl první kostel. Jednalo se pravděpodobně o srubovou stavbu malých rozměrů. Georg Hyckel uvádí, že k roku 1568 v Kobeřicích stojí dřevěný kostel oblepený jílem. Záznamy o farnosti Kobeřice nacházíme v Děkanské matrice Opavské z roku 1672: „Patronka farnosti je paní Maxmiliána Šípová z Branice. Hlavní oltář je zasvěcen svatému Mikuláši. Římsko-katolický farní kostel je velmi starý. Je konsekrován a má hřbitov, sakristii a zvonici, kde visí 2 velmi staré, posvěcené zvony. Památka svěcení kostela připadá na neděli po svatém Havlu (16.10). V polích mezi Oldřišovem a Kobeřicemi stojí kaple svatého Urbana, kde se konají slavná procesí. Od roku 1667 je farářem v Kobeřicích a kurátem ve Štěpánkovicích P. Václav Krištof Martini, Moravan. Fara a ostatní hospodářské příslušenství je ze dřeva a nedostačuje pro svou zchátralost a stísněnost, zahrada je dosti veliká.“Farní kronika obce Kobeřice, zápis z roku 1862 uvádí: „Vesnice Kobeřice, německy Koberwitz, patřící k velkostatku Chuchelna, tvoří samostatnou farnost. Počet duší 1483 katolíků moravského jazyka, školních dítek asi 250. Patron: velkostatkář kníže Lichnovský – Werdenberg. Vládní úřad v Opolí, poštovní úřad v Hlučíně. Farář, duchovní správce: od 10. 1. 1851 pan farář Antonín Gillar.“
Kostel - Zdejší kostel zasvěcený Panně Marii Nanebevzaté byl vystavěn na místě, kde dříve stával dřevěný kostel postavený v roce 1711. Kostel byl postaven za P. Emila Bitty, tehdejšího duchovního správce. Projektoval ho architekt Ludwig Schneider z Ratiboře. Celkové náklady včetně vnitřního vybavení činily 103 594 marek. Většinu hradil ze svého rozpočtu a sbírek kostelní výbor s farářem, určitou kvótu složil patron kostela kníže Lichnovský. Slavnostní konsekrace nového kostela olomouckým arcibiskupem Theodorem Kohnem proběhla v sobotu dne 14. 11. 1896 a byla zahájena slavnostní pontifikální mší svatou. Stavba je provedena v novogotickém slohu. Z průčelí kostela vystupuje do výšky 52 m hranolová věž, která je zastřešena jehlanovou střechou, zakončenou makovicí s křížem. V průsečíku hlavní a příčné lodi kostela je umístěn sanktusník (v něm je usazen jediný zvon z původního kostela ulitý v roce 1794). Do kostela se vchází novogotickým portálem. Stavba je podélná – trojlodní, na půdoryse v podobě latinského kříže. Interiér kostela - Hlavní oltář je zasvěcen Panně Marii Nanebevzaté. Podstavec je zděný z pálených cihel, obložen šedým mramorem. Oltářní deska je vyrobena z pískovce. Dřevěný trojdílný nástavec je v novogotickém slohu. Je ozdoben věžičkami, fialami, kraby a zakončen křížem. Obraz představuje Pannu Marii v nebeské slávě, autorem je Jan Bochánek – rodák z Hlučína. Po stranách obrazu ve výklencích jsou umístěny sochy sv. Urbana a sv. Mikuláše, spolupatronů farnosti. Druhý boční oltář je zasvěcen Panně Marii, Královně svatého růžence. Obraz představuje Pannu Marii s Ježíškem sedící na mracích, jak podává růženec sv. Dominiku. Vedle obrazu jsou sochy sv. Františka s Assisi a sv. Antonína Paduánského. Obrazy jsou rovněž dílem Jana Bochenka. Boční oltář – po pravé straně – je zasvěcen Božskému Srdci Páně. Dřevěné sochy ve výklencích po stranách představují sv. Terezii Velkou a sv. Hedviku. Křížová cesta o 14 zastaveních v gotických rámech byla vyrobena dílnou C. Buhla z Vratislavi. Kazatelna je umístěna na pravé boční stěně před kněžištěm. Řečniště je zděné, podlaha a vnitřní část je vyložena dřevem. Nad dvoukřídlovými dveřmi je obraz Krista, Dobrého pastýře. Stříška kazatelny má tvar polovičního osmihranu. Stříška nese sochu archanděla Michaela, naposledy restaurována v roce 1992. Nástěnné malby pocházejí od akademického malíře Viléma Wünscheho, namalované v roce 1952. Na pravé straně v lodi kostela je vyobrazení Krista Krále, kterého adorují jednotlivé stavy farnosti. Druhá malba na levé straně lodi představuje korunovaci Panny Marie. V presbytáři se nachází vyobrazení apoštolů Petra a Pavla, papežský znak – tiára a klíče. Presbytář prošel na počátku 90. let úpravou do součastné podoby. Původní okna s katedrálním sklem se zachovala do dnešních dnů jen v příční lodi. Oratoř (oratorium) byla zbudována v horní části levého kněžiště. Má svůj vlastní vchod, který zdobí znak rodu Lichnovských a znak rodu Werdenberků. V posledních letech byly obnoveny původní kované lustry dle návrhu p. Vrbického je vyrobil umělecký kovář p. Krautwurst.
