20/10/2025
Bořivoj Rak
17. srpna 1932 – 14. října 2025
Narodil se v Praze na Břevnově jako páté dítě do rodiny uměleckého malíře Josefa Raka. Studoval
na Vyšší škole bytového průmyslu v Praze a později na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze,
v sochařském ateliéru profesora Josefa Wagnera.
Po absolutoriu v roce 1960 se věnoval sochařské tvorbě, zejména v Plzeňském kraji. Jeho autorská
tvorba spojovala cit pro tvar, respekt k materiálu a jistou míru abstrakce. Práce ze šedesátých let
zahrnují volné plastiky, reliéfy i spolupráci s architekty na výzdobách veřejných budov. Vytvořil řadu
plastik z litého betonu, kamene a kovu, například Tvoření figury, Silné zvíře či kovovou Kalvárii pro
náhrobek rodiny Topolových. K volné tvorbě se později vrátil například v návrhu sakrální výzdoby
kaple sv. Václava v Mostě nebo v sousoší Zvěstování v Mariánské Týnici – jemně modelované plastice
zachycující okamžik setkání Marie s andělem. Dle tohoto návrhu byla také zhotovena socha anděla
umístěná u kaple Jména Panny Marie v Kamenných Žehrovicích.
Po roce 1968 mu bylo z politických důvodů znemožněno pokračovat v umělecké tvorbě. Na zákaz
reagoval slovy: „Zakazujete mi činnost, tak budu opravovat svaté.“ Od té doby se naplno věnoval
restaurátorství.
Od konce sedmdesátých let žil a pracoval v severozápadních Čechách, kde spolupracoval na záchraně
památek poškozených důlní činností. Spolu se svou manželkou, kunsthistoričkou Heide Mannlovou,
se podílel na záchraně a obnově mnoha sakrálních památek. Nejvýznamnější část jeho práce
se vztahuje k přesunu a restaurování děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě, kde vedl
restaurátorské práce po jeho přesunu v roce 1975 a pokračoval na obnově interiéru v následujících
desetiletích.
Podílel se také na restaurování plastik a architektonických prvků především v Klášterci nad Ohří,
Duchcově, Oseku a Kadani. Mezi jeho další práce patřily obnovy portálů, epitafů a soch, zejména
z období baroka a gotiky. Po sametové revoluci roku 1989 pokračoval v restaurování historických
staveb – podílel se na obnově hradu Loket, zámku Jezeří, sousoší na Karlově mostě a dalších objektů.
Vytvořil také kopii části tympanonu pražského chrámu Matky Boží před Týnem.
Jeho posledním sochařským dílem byla busta stavitele kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě
Jakuba Heilmanna. Závěrečný restaurátorský počin představovala oprava křížku v obci Libětice
v Pošumaví, kde trávil poslední léta svého života.
Medailon Bořivoje Raka k retrospektivní výstavě v Mariánské Týnici, uspořádané v roce 2012, končí
slovy PhDr. Tomáše Pavlíčka: „Dílo Bořivoje Raka odráží složité osudy naší země druhé poloviny
dvacátého století. Přesto, nebo možná právě proto, má v sobě určitou mravní naléhavost, odhodlání
nerezignovat na lidství, nerezignovat na něco, co nás přesahuje, co nás činí nebo může učinit
lepšími.“
Podrobný životopis a vzpomínky
https://www.pametnaroda.cz/cs/rak-borivoj-20190413-0
Osobní fond akademického sochaře a restaurátora Bořivoje Raka, Bc. Hana Kalášková
https://sqzr.cz/acsyu
