13/06/2026
CHODNÍČKY
Toto se mě HODNĚ dotklo... Jak snadno dáme věci každého dne - všechny naše zodpovědnosti a práce před náš čas s Pánem...
Chodníčky z Alenčina deníčku :-)
Marnotratný syn - Lukáš 15:20.
…Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítosti běžel k němu, objal ho a políbil.“
Kdysi jsme měli na toto téma vyučování a ve mně zůstala myšlenka “BYL JEŠTĚ DALEKO“ – to znamená, že otec ho chodíval vyhlížet. Musel ho vyhlížet.
Denně chodil na místo, kde by měl dobrý výhled a spatřil by ho. Věřil, že se syn vrátí, jinak by tam nechodil.
Víte co?
On si za ten čas co tam denně chodíval vyšlapal cestičku.
A tak i my bychom měli mít vyšlapanou cestičku k našemu Otci. Proč tam denně chodíval?
Kvůli tomu položenému základu – vztahu.
Otec a syn.
Když nebudeme mít vztah jeden k druhému, chodníček nám zaroste a těžko se pak znovu hledá.
Musí se znovu vyšlapat.
Vyšlapání chodníčku ale není za den.
Je to především o lásce, milosti a touze chtít.
Bůh je tak mimořádně laskavý a dobrý Otec, že Ho nezvládneme plně poznat tady na zemi, ale budeme Ho poznávat celou věčnost. Proto nenechejme své chodníčky k Němu zarůst.
A když se nám to už stane, pamatujme na to, že Bůh s námi ještě neskončil, ale stále je tu Jeho milost, a On velice touží po naší lásce a čeká na náš návrat.
I teď nás vyhlíží!
Mějme tedy chodníčky vyšlapané, udržujme je. Bude se nám po nich lépe chodit.
Je to i o vztazích v našich rodinách. Především je to láska, vše, co Bůh tvořil, tvořil z lásky. I nás. Aby ta láska, kterou tvořil a dával se Mu i vracela. Když matka a otec s láskou vychovávají své děti očekávají, že se i tím bude vracet láska kterou do nich vložili. To jsou ty chodníčky. I když je to někdy možná těžké – I NÁŠ OTEC TO S NÁMI NĚKDY NEMÁ LEHKÉ – naše tvrdohlavost, neposlušnost... Ale stále nás miluje. ❤️
