Husiti Jaroměř

06/06/2026

Matouš 9/9-13, 18-26
Neboj se a věř. V naprosto neočekávaný moment lidského života přichází On. Ten, který sedá s obyčejnými lidmi u jednoho stolu. S nimi jí a naslouchá jejich slovům o bolestech a těžkostech života. Nedělá rozdíly. Každý má u něho svou hodnotu. Ke každému se sklání. Je přijat i Matouš, výběrčí daní, kolaborant, jehož svědomí bylo příliš zatíženo špinavými penězi. Touží být jiný, lepší. A jen Ježíšův pokyn – pojď za mnou, stačí změnit celý jeho život. Je to až k neuvěření, že teprve až ve chvílích, kdy jsme zralí přijmout Boží pravdu, nás Ježíš oslovuje. Často až když jsme na samém dnu, až tehdy jsme schopni naslouchat a přijímat. Tehdy přichází On. Osvobozuje nás od hříchů, odpouští a uzdravuje. – Vedle Matouše, celníky, je tu také jedna chudá a nemocná žena a jeden z představených, kterému právě zemřela dcera. Každý z jiné třídy. Lidské bolesti se ale nevyhýbají nikomu. Nezáleží na postavení, vlastně nezáleží na ničem. Bolest je pro všechny stejná. A když přijde smrt, je to konečná pro každého. Žena s poslední nadějí na vysvobození z krvácení přichází potajmu. Neodvažuje se ani oslovit Ježíše. Ten druhý se strachem o svou dceru, veřejně. Každý z nich však tajně doufá, že Ježíš něco udělá s jejich bolestmi. Přicházejí s nadějí a vírou. S poslední nadějí. Stačí se jen dotknout Ježíšova pláště, stačí jen slovo. Nežádají mnoho. Jejich bolest je ukryta v tom jediném slovíčku – dotknu-li se. To, co ženu uzdravilo, nebylo slovo, ale byla to její víra. Stejně jako víra onoho představeného, která vrátila jeho malé dcerce znovu život. A do všech těch našich bolestí i úzkostí nám Ježíš říká i dnes – neboj se a věř, tvá víra tě zachrání. Když se každý ohlédneme do své minulosti, vidíme, kolikrát nás Ježíš ušetřil a zachránil od nehody, od hádky. Víra, stokrát skloňované slovo, nám dává jistotu do našich vlastních vnitřních nejistot. Pomáhá nám překonávat naše slabosti a posiluje i naše vědomí, že nejsme sami. Amen

30/05/2026

Matouš 28/16-20
Ježíš řekl: Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky. Komu je však tato výzva určena? Jen teologům, nebo i všem dalším zbývající křesťanům? Každý je nějak obdarovaný, a svým darem by měl sloužit ostatním jako poselství Krista. Svědectví o Kristu je naplňováním Boží vůle, a jestliže jsme poznali jeho lásku i pomoc, nemůžeme si to přece nechat jen pro sebe. Na sociálních sítích se dnes prezentuje cokoliv v touze podělit se s druhými. Ale o prožitcích s Kristem tam skoro nic není. Možná je to proto, že mnoho křesťanů má zábrany hovořit o své víře. Zdá se jim, že víra je natolik soukromá a osobní věc, že se o ní nehodí mluvit. Nikdo nehovoří, co je pro jeho život nejdůležitější, o čem sní, co miluje. Jenže víra v jednoho Boha není záliba ani soukromá věc. Bůh chce, aby byl spasen každý člověk, proto je důležité, aby o něm ostatní lidé slyšeli. Dnešní doba, jako důsledek doby minulé, nese prázdnotu v srdci. A mnozí se ji snaží naplnit různými věcmi, zábavou, prožitky, penězi, prací, různým adrenalinem. Mají žízeň po naplnění života. Tu jim může ale utišit a naplnit jen Ježíš. A proč jen on? Vždyť je to už tak dávno, co žil. Proč věřit i jeho slovům – Hle já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku – Je tu mnoho otázek. Ale kdo se ptá, se doví. Víru nelze naučit, nelze ji ani předat. Víra je živá, roste, klesá i se na chvíli ztrácí. Mnohé odpovědi na své otázky lze najít na internetu. Počítač jim ty informace dá. Ale je to jen počítač. Člověk potřebuje víc, teplo hlasu, osobní zkušenost, úsměv. Jaké to je následovat Krista? Je tu někde, slyší nás? Je mu dána veškerá moc na nebi i na zemi, tomu Bohu, kterému sice záleží na pevných řádech, ale neprojevuje se násilím ani donucováním. On, mocný Bůh, vstoupil do lidského světa jako bezmocné dítě a odešel z něho s doporučením politiky svobodného rozhodování, protože jen tak se dá něčeho dosáhnout. Dnešní neděle je svátkem Nejsvětější Trojice. Jako součást jejího tajemství znovuzrození je i dar svatého křtu. Kdo zaslechne ten Boží hlas, zamiluje si ho a zaplní i to své prázdné místo v srdci a najde smysl svého života. Amen.

28/05/2026

Srdečně zveme na koncert do Husova sboru ve Smiřicích. Už o Adventu tu byl náš milý rodák ze Smiřic, Michael Šust, se svými blízkými, bohužel ztratil zcela hlas, přesto v adventním koncertu ve spolupráci s pěveckým sborem Smetana, zazněly úžasné zpěvy v podání jeho příbuzných spolu s poselstvím evangelia. Kostel praskal ve švech, tak jako nikdy a každý si odnesl trochu toho světla do svého domova.
Michael je tu nyní znova, tentokráte s celým svým sborem. Na Floridě působí též jako pastor. Ve Smiřicích má spoustu přátel, spolužáků i rodinu. A jako rodák svým hlasem, i svým slovem dělá čest nejen Smiřicím, ale celé naší vlasti. Jsme na něho pyšní.

25/05/2026

Jan 20/19-13
Svatodušní neděle a svatodušní pondělí jsou svátky seslání Ducha svatého. Jsou důležitým okamžikem pro člověka. Tak jako Velikonoce spojujeme s Ježíšovou obětí na kříži a zmrtvýchvstáním, tak jsou Letnice zase spojovány se sesláním Ducha svatého. Svátky Letnic nám připomínají, co všechno na nás podvědomě působí, když na nás sestoupí Duch svatý, a také to, že máme dojít klidu a pokoje. Velikonoční příběh a následně seslání Ducha svatého je vlastně příběhem každého z nás. Příběhem o tom, jak jsme dohnáni našim vlastním hříchem, jak jsme přibiti na kříž, i jak povstáváme z hrobu k novému životu. Ta cesta vede až k přijetí Ducha svatého. Když Stvořitel vdechl svůj dech stvořenému člověku, dal mu svého ducha a člověk začal žít. Už nebyl jen prach. Když Ježíš vdech učedníkům Ducha svatého, vdechl jim svého ducha a oni mají už nyní žít a dýchat jeho životem. Myslet jako on, rozhodovat se jako on a důvěřovat nebeskému Otci jako on. A co my? Také se náš život může změnit k Božímu obrazu a my už nemusíme utíkat před svým stínem jako kdysi jeden muž. Ten byl tak zneklidněn svým stínem, že neustále před ním utíkal, dokud nepadl mrtev. Stačilo ale jen tak málo. Uchýlit se do stínu stromu, kde by se svého vlastního stínu zbavil. Často nás honí podobné stíny a my potřebujeme nějaký strom, v jehož stínu bychom si mohli odpočinout. Potřebujeme Boha, pod jehož ochranou jsme v bezpečí a který nás bez výhrad přijímá. A Duch svatý je tím prvním darem spojeným s Duchem pokoje a daný nám, abychom už nemuseli nikam utíkat. Amen.

25/05/2026

16/05/2026

Jan 17/1-11
Všichni, kteří Ježíše doprovázeli na jeho cestách a spojovala je víra a jistota, jsou smutní. Ježíš se loučí. Nejsou však zoufalí, naplňuje je naděje, že se znovu vrátí. Ježíšova modlitba není ale určená jen jim. Je i pro nás. Spoléháme i my v modlitbách na Boha, jako všichni ti, co stáli u Krista? Není naše modlitba náhodou jen nějaký poslední zoufalý pokus, který přijde na řadu, když už všechno zklamalo? Spoléháme na Boha anebo víc než na cokoliv jiného? Modlitba není sice cílem našeho snažení, ale zůstává nezbytným prostředkem k tomu, aby člověk nepracoval jen vlastní silou. Modlitba, jak k ní vede Ježíš, je cestou k osvobození. K tomu, aby se člověk otevřel Duchu svatému. On ví, jaký je svět a jak je těžké mu nepodlehnout a dostát svému úkolu. Loučí se a bilancuje. Ohlíží se zpět a uděluje poslední ponaučení i zaslíbení. Svůj život nehodnotí podle svých představ, ale podle toho, jak oslavil svého nebeského Otce. Co sloužilo k Boží slávě. A on nezískal nic, za to ztratil všechno. Boha oslavoval pokorou a službou druhým. Modlí se za své následovníky, tehdejší i ty dnešní a jako by říkal – Prozatím jsem všechno dělal pro tvou slávu, ale teď je na čase, abys na oplátku ty udělal něco pro mě. - Nežádá žádné spravedlivé odškodnění. Slávu jako zaslouženou odměnu nechce pro sebe, ale pro své učedníky, i pro nás, kteří si ji nezasloužíme. Ježíšova sláva nikoho neoslňovala a nesrážela k zemi, ale prosvěcovala naše temnoty a ukazovala cestu ven. Jeho velikost a moc se zjevila ve společenství s bezmocnými a neslavnými. Ostatně účast na Boží slávě nikoho nepovyšuje do triumfálních výšek, ale naopak přivádí na Ježíšovu cestu pokory, ke službě potřebným. Boží slávu nelze najít v žádných nazdobených chrámech, ale u těch potřebných, když bereme za ruku trpícího, když potěšujeme strádajícího. Je jistě zcela přirozené, že naplněný život, slávu vidíme v úspěchu, ve zdraví, v naplnění svých přání. Na čem ale skutečně záleží, je, zda sloužíme Boží slávě. Jestli dokážeme být Božím světlem pro druhé. Amen.

11/05/2026

Srdečně zveme k sobotnímu koncertu pěveckého sboru SMETANA z Hradce Králové, který bude slovem z historie města Jaroměř směrem k Husovu sboru komentovat ing. Jan Kočí, který má historii zmapovanou jak nikdo jiný.
Věnováno 900.výročí města Jaroměř.

09/05/2026

Jan 14/15-21
Milujete-li mně, budete zachovávat má přikázání a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce – Ježíš dává svým učedníkům poslední pokyny, než vystoupí ke svému Otci. Přijímali ho jako jednoho ze svých, a aby ho dokázali přijímat, potřebují odstup. - Jak to však bude vlastně s tím Přímluvcem? Jak Ježíši projevit lásku? Modlitbami anebo se uchýlit někde stranou od světa? Ježíšova přikázání nejsou složitá. Jsou zcela jednoduchá. Stačí je jen zachovávat. Všechna totiž stojí na lásce k druhým. A od nich se odvíjí další život. V lásce se dá totiž překousnout kdejaká křivda, odpustit druhým, a i přes rozdílné názory druhé přijímat. Láska mění i pohledy na život, mění nás samotné. - Apoštol Pavel nepatřil právě k Ježíšovým učedníkům, dokonce svého času je i pronásledoval, a přece se jeho život při setkání s Ježíšem obrátil. Žil řadu let mezi těmi, kdo uctívali a klaněli se svým bohům a bůžkům a aby náhodou některého z nich neurazili, postavili oltář i neznámému bohu. To všechno klanění však bylo jen modloslužbou. Pavel nekritizoval společnost, ale vysvětloval, že Bůh v žádném chrámu nepřebývá. Bůh se totiž nedá člověkem spoutat, nedá se jím ani manipulovat. Bůh není závislý na lidech, je dárcem života a vládcem všeho svého stvoření. Stojí nad člověkem. Vždycky bylo a je podstatou lidské existence hledání Boha. Dřív známého a zcela samozřejmého, dnes neznámého a zapomenutého. Lidé si našli jiné bezduché modly, od kterých očekávají, že budou fungovat podle jejich sobeckých představ. Bůh však je stále blízko nás. A Přímluvce? Není jen přímluvcem, je zároveň, i rádcem, utěšitelem i obhájcem. V Ježíšových přikázáních není striktně nakázáno, abychom bezduše plnili nějaké předpisy, abychom se klaněli, a dělali všechno jen proto, že se to má. Ježíšova přikázání jsou vždycky jen návodem, jsou plna jeho lásky, jsou připomenutím, že on se z lásky k nám obětoval a že na lásce je položen celý lidský život. Od narození až po smrt. I to že bez lásky není život životem.

02/05/2026

Jan 14/1-14
Já jsem ta cesta, pravda a život – tak zní Ježíšova slova jako návod životem. Smysl života ale není právě tím středobodem, kterým se dnešní lidé zabývají. Dožene nás zpravidla až když se v našem životě přihodí něco závažného. A teprve tehdy se s výčitkou ptáme, proč se to všechno děje právě nám. Jenže to všechno se stává i všem lidem na světě. Problém je, že nebýváme připraveni. Když se nám vede dobře, nepřemýšlíme o životě, nehledáme pravdu a náš pohled je zaměřený jen na rámec našeho vlastního světa a našich vlastních cílů. Život každého z nás je jedinečný. A má svou jedinečnou cestu. Kolik lidí, tolik také cest. Každá má někde svůj cíl. Ale jen jedna z těch cest vede k Bohu. A abychom ji poznali, vede nás Ježíš k tomu, abychom svá rozhodnutí konfrontovali s jeho slovem. Abychom hledali i jeho pravdu a nebyli přesvědčeni jen o té své. Síla pravdy spočívá v tom, kdy je vyslovena. Ježíš ukazuje na oblasti, které se pravdou stanou, když se rozhodneme podle nich žít, když na ně vsadíme svůj život. On není jen cestou a pravdou, ale je také životem, kontaktem s Bohem. Smrt ani chaos na tomto světě nemá poslední slovo, jak si mnozí myslí. Žádné utrpení není navěky, žádná ztráta není trvalá. Ježíš nám ukazuje, jak jít cestou spásy. Dává nám také ujištění, když říká věřte ve mne. To jsou slova povzbuzení hlavně pro okamžiky bolestí a opuštěnosti, protože on nás ujistí, že je stále s námi a že s námi počítá i v budoucnosti, na věčnosti, tam za duhovým mostem. Naše cesta má svůj jasný cíl, a tím je život věčný. Život v radosti, bez slz a bolesti, ale ve společenství s Bohem i s těmi, co nás předešli. Život tady na zemi je přechodný, a pokud se nebudeme řídit Ježíšovými pokyny, i ta cesta může skončit v úplně jiném cíli. Pak už ale nebude možné návratu. Nežijeme nanečisto, žijeme tu jen jednou, a tak bychom si to měli o to víc uvědomovat. Nic se totiž nedá vrátit zpět ani si to zopakovat. Amen.

02/05/2026

Srdeční zveme k nám do Husova sboru na skvělý koncert a přijďte si pro krásné zážitky v tento májový čas...