15/12/2025
Dnes zapalujeme druhou svíci na chanukovém svícnu.
A zatím další zprávy se na nás valí z veřejného prostoru.
Děkujeme Rabbi David Maxa za úvahu k dnešnímu dni ⬇️
"Skutečný chanukový zázrak nebyl o oleji. Byl o lidech a o jejich schopnosti udržet vnitřní světlo dokonce i tváří v tvář nejhlubší temnotě. O odvaze nepoddat se. O naději, která se nerodí o samotě, ale společně. A právě to je naše odpověď na snahu vyvolat v nás strach: že nezmizíme, že nezmlkneme, že se neschováme. Budeme Židy ještě víc. Budeme viditelnější. Budeme hrdější. Budeme zapalovat světlo znovu a znovu. Am Jisra’el chaj!"
„Jste v pořádku?“ zeptal se mě dnes ráno někdo. Po pravdě - nejsem. Včera večer vyšli členové mé širší židovské rodiny v australském městě Sydney slavit Chanuku, svátek odvahy a naděje. Chtěli zapálit sváteční světlo. Šestnáct z nich bylo zavražděno, více než čtyřicet zraněno. Proč? Protože byli Židé a jako Židé chtěli oslavit svůj svátek.
Z téhož večera pocházejí otřesné záběry napadených chanukových oslav v Amsterdamu. A dnes ráno obletěla svět zpráva o útoku na židovský domov v Kalifornii, do kterého útočník vystřelil dvacet ran.
Nikdy to pro nás není „událost někde daleko“. Každý takový útok se nás dotýká osobně, jako by se stal našim nejbližším příbuzným, našim nejbližším přátelům. Protože židovský národ je jedna rozvětvená rodina, spojená pamětí, příběhy, radostmi i bolestmi. Když je napaden jeden domov, chvěje se celý dům Izraele. Když je zasažena jedna komunita, bolí to všechny. A bolest ze včerejška je zničující.
Jako na tiché memento teď hledím na žlutou hvězdu své babičky, kterou byla nucena nosit z vůle nacistů. Přiznávám, že mi v tuto chvíli není lehko. Ta samá nenávist je nyní zpátky. Několik desítek let zůstávala ve skrytu a na denní světlo se odvažovala vylézt jen občas, ale nyní se opět rozpíná s nestoudností jí vlastní. Už více než dva roky se snažím vysvětlovat, jak ničivá a smrtící tato nenávist je. Že proti ní není možné mlčet. Že obrana proti ní je projevem nutnosti, protože dějiny nás učí, že když se jí nepostavíme, nakonec nezůstane nikdo, kdo by mohl promluvit.
U mnohých se setkávám s pochopením a podporou, kterých si velmi vážím. U jiných bohužel s opakováním starých lží, převlečených do nového jazyka.
Už více než dva roky, po každém dalším útoku, po každém dalším jménu na seznamu mrtvých, opakuji totéž: Musíme zůstat silní. Nesmíme dovolit, aby zvítězilo zlo, strach a beznaděj. Každý nový útok mne šokuje tak, že se bojím, že každá má další slova mohou znít možná jen jako fráze. A přesto si pokaždé znovu uvědomím, že jiná cesta neexistuje, než je znovu zopakovat s obnovenou silou.
Skutečný chanukový zázrak nebyl o oleji. Byl o lidech a o jejich schopnosti udržet vnitřní světlo dokonce i tváří v tvář nejhlubší temnotě. O odvaze nepoddat se. O naději, která se nerodí o samotě, ale společně. A právě to je naše odpověď na snahu vyvolat v nás strach: že nezmizíme, že nezmlkneme, že se neschováme. Budeme Židy ještě víc. Budeme viditelnější. Budeme hrdější. Budeme zapalovat světlo znovu a znovu. Am Jisra’el chaj!
