31/05/2024
V životě se setkáváme se skutečnostmi, které leží někde mezi nebem a zemí, a my jako běžní lidé je vůbec nevnímáme. Určitě každý z nás má ve své blízkosti někoho, kdo má nějakou závislost (ať už je to závislost na alkoholu, drogách nebo jiná). Málokdo z nás hledá v závislostech podtext, vlastně ten úplně původní kořen důvodu, proč a odkud tato závislost pochází. A tak to bylo i u nás. Můj děda byl závislý na alkoholu. Alkohol
u něj vyvolával vztek a agresivitu. Tato závislost ho dovedla do samoty. Několik let žil sám v domě s velkou zahradou a tam také jeho život skončil. Mně bylo tehdy 10 let
a žádné příčiny nebo podněty jeho nevyrovnaného života jsem nehledala. K tomu jsem přišla až o dalších 25 let později. V domě, kde děda zemřel, celých 25 let nikdo z nás nebydlel. Táta během těch let dům zrekonstruoval, vevnitř byl dům k nepoznání, ale něco tam zůstalo. Když se mně narodil před 11 lety syn, nastěhovali jsme se do tohoto domu s manželem. Často v noci v domě něco klepalo, lupkalo, praskalo, sem tam
i něco bouchlo. Nikdy jsme nenašli skutečnou příčinu. Stávalo se mně, že jsem občas cítila z ničeho nic obrovský chlad. Tehdy jsem se začala více zajímat o podněty věcí, které se děly, ale neměly vysvětlení. V domě jsme žili 1,5 roku a poté se odstěhovali do zahraničí, kde jsme žili s manželem již dříve. Můj táta se ale už v té době začal měnit, začala se u něj projevovat slabší závislost k alkoholu a ten u něj, tak jako u dědy, vyvolával vztek. Zůstala mu ale zodpovědnost, dále pracoval a plnil si své běžné povinnosti bez problémů. Bydlí v malém domečku v centru města, kde se stará o svoji 90-letou maminku. Situace se začala rapidně zhoršovat poslední dva roky. Alkohol byl čím dál častější, návaly vzteku a tím spojené průšvihy se začaly hromadit. A já si uvědomila, že je to vlastně úplně jak s dědou, i to jeho chování při alkoholu je stejné
a že vlastně to dopadne tak, že ten velký dům se zahradou, je nachystaný pro dalšího samotáře. Já se v domě nebála, přestože jsem věděla, že tam něco není v pořádku. Můj manžel takové věci ignoruje a neuznává. Občas jsem v domě přespávala, když jsem přijela ze zahraničí sama se synem. Situace se změnila před 2 lety, kdy se ráno můj tehdy 8-letý syn vzbudil vysvlečený a povídal mě o hrozných snech, které měl. Nikdy se nestalo, aby se sám v noci svlékl ani jeden díl z pyžámka, natož tak oba díly pyžámka a ještě k tomu v zimě, kdy přes noc se dům docela dost ochladil. To mě hrozně vyděsilo a začala jsem hledat pomoc. Že táta do domu nesmí (většinou vždy, když tam byl to skončilo pitím alkoholu a pak to mělo ještě několik dní doznívání), to už jsem věděla dávno, ale že se může něco stát mému synovi, s tím jsem opravdu nepočítala. Myslela jsem, že když já jsem silná, ochráním ho. Tátovi jsem zakázala do domu jezdit, jen pro nezbytnou údržbu. Dům, ve kterém táta bydlí se svojí 90-letou maminkou, patřil donedávna jeho bratrovi. Aby měl táta i do budoucna klidný domov, rozhodla jsem se před 6 měsíci dům odkoupit. Tím jsem mu dala možnost nové životní cesty a jistoty. Jenže to se něčemu nelíbilo a to něco se přestěhovalo za tátou
a babi do centra města. Jezdím ze zahraničí v posledních dobách velmi často
a opravdu velmi hodně času trávím v tomto domečku s babičkou a tátou. Jen jsem zjistila, že je nás tam nějak víc, jak má být. Sem tam někde něco luplo, nebo prasklo, sem tam se z ničeho nic otevřely dveře od schodiště (to táta jako stavař přikládal tomu, že si dům i po 90 letech sedá). Já na to měla jiný názor. Začal mě občas procházet chlad, až mě naskákala husí kůže. A nejhorší bylo, že jsem na různých místech z ničeho nic začala cítit slivovici. Dům, kde žil děda má velkou zahradu se spoustou trnek, takže jak on, tak i táta jezdili pálit slivovici do místní pálenice, jako většina z nás na Moravě. Z počátku jsem hledala, jestli tam táta má někde opravdu nějaký alkohol ukrytý. Nic jsem nenašla. Až když se mě toto začalo stávat ve volném prostranství, třeba venku na terase, kde nikde žádný alkohol schovaný být nemohl
a ani rozlitý, pochopila jsem. Na místa jsem se v průběhu dne vracela a čichala, zda to ještě ucítím. Nic. Zjistila jsem, že se to pohybuje. A s hrůzou jsem zjistila, že se to tak dobře pohybuje, že mě to dokonce dokáže navštívit, i když jsem 1000 km daleko od domu s velkou zahradou. Začalo to cestovat, buď to působilo negativně na tátu, kterého to svedlo k alkoholu a ke vzteklým výstupům, nebo to bylo tady u mě
v zahraničí a my měli samé starosti. Nic se nám nedařilo, ani to, co běžně fungovalo, manžel měl nehodu. Zase jsem cítila na různých místech u mě doma v zahraničí slivovici a chlad, občas dohromady, občas každé zvlášť. Mluvila jsem s tím, modlila se. Ale i když jsem docela silná osoba, na toto jsem byla slabá. Začala jsem hledat pomoc
a našla. Na obřad jsem jela společně s tátou a po celou dobu byla u obřadu s ním. Kněz se nad tátou (který byl vlastně tou spojkou mezi tím vším, který podle mého názoru měl mít stejný osud jako děda) modlil skoro 2 hodiny. Při obřadu se mě udělalo 2 krát mdlo a cítila jsem, že mě není moc dobře od žaludku, ale vše proběhlo nakonec
v pořádku. Zvláštní, že táta necítil nic, já jsem v tomto směru citlivější. Ten zápach alkoholu v domě u babičky si on uvědomil, až jsem mu to já ukázala. Říkal, že mám pravdu, že to tam občas bývá, ale nikdy tomu nepřikládal pozornost. V dnešní době je vedle nás spousta negativní energie (jak říká církev Satan). Málokdo z nás ji cítí, nebo hledá podnět, proč se vlastně tyto negativní situace vlastně dějí? Najít sílu se tomu postavit a bojovat s tím je velmi důležité. Nám se to podařilo. Táta se od modlitebního obřadu, který Kněz Josef u táty provedl, razantně změnil. Je to teď 2 měsíce
a přátelství s alkoholem táta ukončil. To co dříve nešlo ani po dobrém a ani po zlém, to se z ničeho nic stalo skutečností. Vrátila se mu zodpovědnost a elán do života, má nové cíle. Já mám v domě v zahraničí klid a i dům ve městě je naprosto čistý. V domě, kde zemřel děda, jsem už byla a i táta tam teď zase začal více jezdit. A vypadá to, že už je všude klid a čisto. Musíme věřit a dál se modlit. Nejdůležitější je víra, víra v Boha, víra v dobro. Tímto bych chtěla tisíckrát poděkovat Knězi Josefovi. Jeho prosby
o pomoc byly Bohem a anděly vyslyšeny a táta získal možnost na radostný, klidný
a krásný rodinný život.
Markéta a táta, Zlín
Na tomto místě naleznete svědectví těch, kteří se ve svém životě setkali s uzdravující mocí ukřižovaného a vzkříšeného Ježíše Krista a byli ochotni se o své zkušenosti podělit. Jejich slova jsou velkým povzbuzením a pomocí na naší cestě za Kristem.
