12/05/2026
Svatá Argira z maloasijské Prusy, Panna a Nevěsta Kristova, nová mučednice a patronka manželství (1688-1721)
památka 30. dubna / 13. května, památka přenesení svatých ostaků roku 1725
Svatá Argira se narodila tehdy ještě v maloasijské Pruse (v dnešní turecké Burse) v roce 1688 zbožným rodičům Georgiovi a Zuzaně.
Byla skromná a obdarovaná výjimečnými dary, jimiž byly v jejím případě víra, moudrost, trpělivost a pokora.
Jakýsi bohatý Turek, žijící poblíž jejího domu, byl oslněn její krásou a naléhal na ni, aby se vzdala své víry a stala se jeho manželkou. Argira ale jeho návrh rezolutně a s opovržením odmítla. On však trval na svém a vyvíjel značný nátlak i na její rodiče, kterým hrozil, že připraví jejich dceru o život, pokud mu ji nedají za ženu.
Tito požehnaní rodiče se rozhodli, že svou dceru provdají za jednoho zbožného 17-ti letého řeckého chlapce, pravoslavného křesťana. Tato událost vyvedla místní Turky z míry a rozohnila jejich prudký hněv.
Zatímco se uvnitř chrámu konal posvátný obřad a tajina svatby, vtrhlo dovnitř na dvacet mladých Turků, kteří ve své zuřivosti, před očima všech svatebčanů i mladého ženicha, popadli mladou Argiru a unesli ji neznámo kam.
Nakonec mladou nevěstu Argiru přivedli tak, jak byla ustrojena, ve svatebních šatech, k místnímu soudci. Šest lidí ji obvinilo z porušení slibu, který údajně dala bohatému mladému muži, kterého si údajně měla vzít. To ale vůbec nebyla pravda.
Soudce, který byl otcem mladého muže, jenž po Argiře nestoudně toužil, se jí zeptal na následující otázku a přivedl ji tak před dilema: „Buď se staneš Turkyní a oženíš se s mým synem, nebo zemřeš ve vězení.“
Argira, jsouc vytrvalá a nebojácná, tento návrh okamžitě odmítla, a proto byla poslána do vězení.
Její rodiče, zoufalí a naplnění zármutkem, žádali patriarchu, aby zasáhl, a stejně tak se obraceli k oficiálním představitelům turecké vlády. Všechno marné! Jejich pokusy nepřinesly k jejich zármutku žádné plody. Argira byla nakonec převezena do Istanbulu a zde znovu uvězněna. Čekala na nový proces.
Po celé dva roky netrpělivě očekávala rozhodnutí nového soudu, které bylo nakonec vyneseno se stejným verdiktem jako to předešlé: Buď se stane Turkyní, nebo zůstane uvězněna ve vlhkých věznicích spolu s nemorálními ženami, které na ni budou neustále naléhat, aby se vzdala své víry a zachránila si svůj život.
Argira ale svou víru zradit odmítla.
A tak byla přivedena do nuzné, špinavé a dusivé cely, v níž ji čekalo surové bití, nadávky a ponižování, které měly za cíl přimět její čistou duši kapitulovat.
Jaký to zázrak. Mladá panna Argira naopak pocítila, jak právě tehdy její víra v Ukřižovaného Pána Ježíše Krista sílí.
Uvědomila si, že její konec je nablízku. Přála si proto přijmout svaté Přijímání. Ale jak toho dosáhnout?
Ve vězení se nacházel jeden ctihodný stařec, který ovšem mohl vycházet a zase vcházet, neboť u vězeňských strážců požíval plnou důvěru.
Právě jemu svatá Argira odhalila své tajemství a přání. Tento stařec, dobře chápaje situaci a potřebu posledního svatého Přijímání, se jako dobrý otec tajně rozběhl do zdejšího chrámu. Místní kněz, když slyšel, co se stalo, byl silně dojat. Z jeho očí se řinuly proudy slz, když si uvědomil, že ve vězení očekává svou spásu mladá ctnostná křesťanka, nová mučednice a vyznavačka křesťanského pokolení. Kněz uvažoval, jak se mu může něco takového podařit a jak nechat tajně přenést Svaté dary až do vězení.
Tehdy ho dobrotivý Bůh osvítil. Kněz na Boží popud vložil opatrně Svaté dary, jak jen mohl, do malé rozinky, seschlého hroznu vinné révy, a předal je opatrně onomu stařečkovi.
Stařec s velkou bázní a úctou přenesl nepozorovaně tyto svaté a spasitelné dary přes stráže a dostal se až do blízkosti svaté Argiry.
Svatá Argira, nadšená a současně ohromená, s radostí přijala poslední zaopatření k Věčnému životu a pokorně žádala Pána, aby ji přijal ve svém Nebeském království.
Následující den odevzdala svého ducha Pánu a byla u Boha přičtena k zástupu mučedníků.
Stalo se tak 5. dubna roku 1721.
Svatá Argira byla nejprve pohřbena v zahradě místního chrámu svaté a ctihodné mučednice Paraskevy v Konstantinopoli, konkrétně ve čtvrti Hasköy (řecky též „Pikridio) ¹.
Ušlechtilý stařec, který jí přinesl Svaté dary, pak její tělo s křesťanskou úctou předal zemi a na její hrob vložil kamenný kříž, vítěznou trofej jejího života, která byla uchráněna až do doby patriarchy Konstantina ².
Pravoslavní křesťané nacházející se v této oblasti chtěli provést vyzdvižení jejích svatých ostatků. K této události došlo 30. dubna 1725. Pozvali proto patriarchu Paisije společně se členy Posvátného synodu, aby se zúčastnili tohoto svatého obřadu. Když otevřeli hrobku, všichni byli překvapeni při pohledu na její neporušené tělo, z nějž vycházela na všechny strany blahá a nadpozemsky krásná vůně. Patriarcha vydal nařízení, aby byly její svaté ostatky přeneseny a uloženy do krásně ozdobené schrány (larnaky) v chrámu svatého Georgia v Konstantinopoli ³.
Od té chvíle byla svatá Argira oficiálně ctěna celým pravoslavným světem jako svatá panna a mučednice.
Její svatý étos a vzácný příklad jejích ctností byly důvodem, proč ji začali věřící považovat za „ochránkyni manželství a zbožného mládí“. V nádherných hymnech, složených na počest svaté Argiry, se k ní obracejí manželé a prosí ji, aby svými svatými modlitbami utvrdila svatá mučednice jejich manželství a učinila ho libé Bohu.
Na svaté ikoně je obvykle svatá Argira znázorňována jako panna držící v jedné ruce svatý kříž a v druhé ruce světlé svatební věnečky.
Přeložil a sestavil Michal Dvořáček
__________________________
¹ Městská část Istanbulu s názvem „Hasköy“ se nachází v severní části Zlatého rohu, naproti Fanaru (Fener) a Balatu (Balat). Je známo, že tato oblast, která se dnes rozprostírá ve čtvrti Hasköy, byla osídlena již v 6. století. Nazývá se také Areovindou nebo Aravindou podle šlechtice, který zde postavil svůj letní dům. Jméno Pikridio bylo této čtvrti dáno na konci 8. století a pocházelo z velkého kláštera Pikridio, založeného Joannisem Pikridiosem. Množství klášterů a chrámů vybudovaných v této oblasti (klášter Lykaones, klášter Eutychius, klášter Panny Marie „Matron“, klášter Galakrines atd.) poukazuje na velký význam Pikridia během byzantského období.
² Patriarcha Konstantin V. (světským jménem Konstantinos Valiadis, 1833–1914) byl patriarchou Konstantinopole v letech 1897–1901.
³ Za zmínku stojí, že chrám svatého Georgia v Konstantinopoli stával na stejném místě již v době existence Byzantského císařství, zatímco současný chrám byl postaven na konci 18. století. Chrám byl vážně poškozen v září 1955 během tzv. „Zářijových událostí“, jinak též „Istanbulského pogromu“ , kdy bylo pronásledováno řecké (romejské) obyvatelstvo Konstantinopole a kdy byla připravena o život více než desítka Řeků, Arménů a občanů dalších menšin, jejichž domovy, firmy a křesťanské svatyně byly ve velkém ničeny (uvádí se až 73 zapálených řeckých pravoslavných chrámů v Konstantinopoli). Při těchto tragických událostech, k našemu velkému zármutku, shořely také téměř celé svaté ostatky sv. Argiry. (Viz rovněž dokument na téma Istanbulského pogromu anásledných tragických událostí).
Svatá novomučednice a panno Argiro,
pros Boha o nás a o naše manželství!
-
http://pravoslavnebrno.cz/panenska-novomucednice-a-patronka-manzelstvi/
