22/01/2026
V pondělí 20.1. proběhla v kapli Povýšení svatého Kříže v Berouně ekumenicka bohoslužba.
foto: A.Vašků st. a J. Hazuka st. EKONOMIE EKUMENY
Sejde se takhle katolický farář, českobratrská farářka, kazatel církve Adventistů sedmého dne, a pastor církve bratrské. To není začátek vtipu, ale začátek modlitebního týdne za jednotu křesťanů. Letos velmi nabitého zajímavými počiny. Po delší době jsme měli v úterý 20. 1. večer v Kapli Povýšení svatého Kříže v Berouně tu čest hostit ekumenickou bohoslužbu slova, hudby z Taize se ujala kapelka (která si někdy říká KKKB – kapela K klubu Beroun a poslední dobou Svatební skupina). Bohoslužbu vedl P. Petr Bouška, kázání se ujal Aleš Kocián. Kaple se na rozdíl od ranních všednodenních mší příjemně zaplnila, a ani dámy, které přišly náhodou, neodešly a ještě chválily (hlavně hudbu). Poté se ještě přítomní potkali při kávě na faře. No řekněte, není to velmi ekonomické, tolik dobra najednou?
Další setkání probíhala v adventistické modlitebně, v evangelickém kostele na náměstí i v Komunitním centru na Tetíně. Zde byla mimo jiné možnost navštívit modlitební místnost. O této zkušenosti vypovídá krásné následující svědectví. -Iva Vašků-
EKUMENICKÁ MODLITEBNÍ MÍSTNOST NA TETÍNĚ
Bylo to rozhodnutí bez kompromisů! Tedy, vypadalo to tak. Po práci vyrazím do Komunitního centra na Tetín, naplánoval jsem si ve čtvrtek ráno. Pak jsem nasedl na tradiční kolotoč. Porady, schůzky, vymýšlení marketingových textů. Blížil se večer a plány se začaly ztrácet ve stínech. Vyznávám, že to nebylo poprvé. Jel bych! Jenže... Jsem unavený. Bolí mě hlava. A pozor-taky záda. Dole v Berouně je zima. Nahoře na Tetíně bude ještě větší. Nedá se nic dělat. Zůstanu doma. Hotovo. Vypadalo to na rezignaci. Pak mě cosi zvedlo. Ne. Pojedu. Přestal jsem přemítat a vyrazil. Viděl jsem přece pár fotek z modlitební místnosti. Musím tam být. A tak jsem se s NÍM setkal. Ztišil jsem se. Kráčel ke kříži. Srdce bušilo jako zvon. Bolest hlavy? Zad? O čem je řeč? Vnímal jsem svobodu. Lehkost bytí. Načetl jsem QR kódy a poslouchal Boží slovo. Znovu jsem si uvědomil, že jsem Boží syn. Přijatý, milovaný. Přes všechny své chyby. Pochyby. Vnitřní boje. Tápání. Obavy. Děkuji za setkání s Ním. Děkuji také za sdílení s Petrou, Katkou a dalšími lidmi. Děkuji za ty slané kapky, které mi přistály na brýlích. Jo, trochu jsem si pobrečel. S vděčností, radostí. Děkuji všem, kteří připravili tento úžasný prostor. Pobyt v Komunitním centru se protáhl do pozdních nočních hodin. Odjížděl jsem obdarovaný. Uzdravený. Ujištěný. Díky za dar víry. Chvála Kristu.
-Miloš Klíma-
