10/03/2026
Jedna z věcí, která byla pro mě těžká k pochopení je koncept sebelásky u křesťanů.
Tento svět sebelásku prezentuje jako top prioritu.
Ale já jsem byla vychována v tom, že je třeba se ponížit, sloužit druhým, zapřít sama sebe. Toto jsou přece biblické principy, ne? 🤷♀️
Ano. A taky ne.
Ježíš říká, že celý zákon je obsažen v jediném přikázání - Miluj Boha nade vše a bližního jako sebe samého. Pokud v tomto spočívá celý zákon, tak si říkám, že to asi bude hodně důležité.
Máme milovat Boha. Na prvním místě. To je bez debaty. ☝️
Ale druhá část věty říká - bližního jako sebe. Jako sebe. Z toho implicitně vyplývá, že abychom mohli mít rády druhé, prostě potřebujeme mít rády i samy sebe.
A dává to tak logiku. Pokud sama sebou pohrdám, můžu druhým sloužit, ale ve svém srdci budu pohrdat i jimi. Budu zahořklá. Budu rychle vyčerpaná. Služba bude povinnost a ne radost.
Dá se to tak dělat?
Určitě.
Ale je to to, co Ježíš myslel?
Těžko.
Naopak sloužit druhým z místa lásky a sebepřijetí – to je už něco úplně jiného.
Sebeláska není pro křesťana sprosté slovo. Dokud není středem našeho života.
