17/05/2026
Nikdy bych netušila, že když na hřbitově potkám medvěda, zůstanu naprosto odevzdaně klidná.
Víte, New York City je se svými 8,6 miliony obyvatel docela velké město a už jen cesta z Manhattan na jeho největší hřbitov znamená asi dvacet zastávek metrem. Když se konečně prokoušete i přestupními stanicemi, kde se běžný venkovan přestává orientovat a jen skáče do přijíždějících souprav ve stylu „nějak to dopadne“, dorazíte na Green-Wood Cemetery.
A tam zjistíte, že jeho 478 kopcovitých akrů, více než 7 000 stromů a přibližně 560 000 „trvalých obyvatel“ za jeden den prostě nenafotíte. Samozřejmě se o to ale pokusíte.
Takže když po několika hodinách bloudění — naprosto dezorientovaná, dehydrovaná a vyčerpaná — spatříte medvěda, řeknete si jen: „No a co. Stejně už se z toho krchova nikdy nevymotám, absolvovat znovu tu anabázi newyorským metrem se mi nechce, tak ať mě radši sežere.“
Teprve když zjistíte, že šelma není živá, ale je součástí pomníku William Holbrook Beard, malíře proslulého obrazy zvířat s lidskými vlastnostmi, nezbývá než hřbitov opustit po svých — a znovu složit zatěžkávací zkoušku jménem newyorské metro.
A stejně víte, že příště do toho půjdete zas.
